sing 2. os. na! – plur. 2 os. nate! Us.;
„ 2. „ hle, hleled! – plur. 1. os. hleleme, hleledme, 2. os. hleleďte ho! Us.;
sing. 2. os. hed! – plur. 2. os. heďte! Us.;
„ 2. „ heč! – „ 2. „ hečte! Us.;
„ 2. „ kyš! – „ 2. „ kyšte! Us.;
160. Pošinutí grammatického čísla a osoby v osloveních a ve slohu kurialním.
1. Grammatické číslo a grammatická osoba mají tu bývati a zpravidla jsou ty a takové, jakých žádá význam (smysl) a spojení ve větě. Ale někdy nebývá tak, nýbrž jest pošinutí, a to jednak čísla, jednak osoby anebo obého.
Odchylkou od pravidla tohoto je vykání, onkání, onikání atpod.
2. Tykání je přirozené a nejstarší. V dobách starých bylo pravidlem. Na př. O. z Dubé mluví ke králi Václavovi takto: V tom, jakožto Tvój věrný z Tvé koruny České přirozenú věrú poddaný, k Tvé cti a k Tvému i všie země České …., za otce Tvého i za Tebe, …. Ty na svém panství …. ODub. ArchČ. II, 483 sl.
Srov. u Blah. 251: staří říkali: ó králi, učiň miłost s słužebníkem tvým, nalezł-li sem miłost před tebau.
Drží se i v dobách pozdějších a také dnes; na př.:
(Bednářka praví Mikulášovi): pane Mikuláši milý, čím sem tebe nařkla, žádám, že to mimo se pustíš … A on, Mikuláš, těmito slovy promluviti jmá: paní Markýtko milá, což jsem koli proti tobě promluvil … KolČČ. 121ᵇ (1550).
Vedle tykání proniká již v době staré vykání. Na př.: die kupec (císaři): Pane, v vašem království přebývám; ač sě mé múdrosti vám nebudú hoditi, vraťte mi múdrosti mé a já vám penieze vrátím vaše GestBř. 126ᵃ sl. (r. 1443); aby on, Svatoš, k Jarošovi promluvil tato slova: Což sem koli, pane Jaroši, k vám v vopilým zpuosobu promluvil, pravím, že vás za toho nemám, než mám vás za dobrýho člověka … A on, Jaroš, zase aby těmito slovy k Svatošovi promluvil: pane Svatoši, já k vám rád chci dobrau vuoli jmíti KolČČ. 101ᵃ (1548).
V Čechách bylo rozšířeno již za Blahoslava: ten již dávno v zvyk vešłý způsob říkati jednomu Vy, Vám, a ne Ty a Tobě Blah. 251.
Je pak vykání dvoje.
a) Jen v zájmeně a v slovese finitním; na př.: ja jsem Vás viděl, viděl jsem Vašeho bratra, Vy jste slíbil, Vy jste zdráv nč. Us.
b) Spolu v doplňku nominativním; na př.: Vy jste slíbili, Vy jste zdrávi Us.; Milý Petře, my o Vás divný zprávy máme, jak ste se tam chovali, po krčmách se toulali, v krčmě biti byli WintCírk. 1, 372 (1574);
