Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<140141142143144145146147148>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

My Jan z Vartenberka vyznávámy Wart. list. 1380.

Také spisovatel mluvívá o sobě plurálem, skromněji než singulárem.

7. Místo oslovení bývá reflexivum a tím vyhne se tykání i vykání; na př.: kde sa było (= kde jste byli) BartD. 1, 178; je se doma?, kde se ide? tamt. (»když se mluví k osobě vznešenější, jíž kdo přímo osloviti se ostýchá«).

Substantivum.

1. Substantivum jest jméno, jež znamená nositele energie nebo její předmět. Liší se ode jmen ostatních, od zájmen i adjektiv. Zájmena jsou významu jen formálního, substantiva jsou významu konkrétního. Substantiva znamenají nositele vlastnosti, adjektiva pak vlastnost samu. Adjektiva mají přechylování rodu, u substantiv je přechylování jen velmi omezené. Přípony kmenotvorné jsou většinou rozdílné pro substantiva a adjektiva.

2. Ve větě jest substantivum ve funkci podmětu, doplňku, předmětu, přívlastku (žádost peněz, král Václav) nebo jako částka větných členů jiných (žijeme v 19. století po narození Kristově).

1. Činíme rozdíl mezi jmény konkretními a abstraktními. Konkreta znamenají věci konkretní, abstrakta věci abstraktní.

2. Některá abstrakta berou se také pro pojmenování předmětů konkretních. Na př.:

příjmení Svoboda, Láska, Nečas, Nechvíle, Nepokoj atpod.;

úroda: prodal jsem letošní úrodu Us. (= plodiny, které se urodily);

přízeň: sešla se tam celá přízeň BartD. 2, 374 (= příbuzenstvo).

Často tak bývá při substantivu verbálním; na př.: přirozenie = příbuzenstvo: přietelé … počěchu tušiti jemu jako přirozeniú milému Hrad. 143ᵇ; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13;

zvolenie: Maria jiného nehledá než-li zvolenie, po něm jiej svět žáden nenie (=zvoleného, t. Ježíše) Hrad. 34ᵇ;

stvořenie = tvor: nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ a nč. Us.;

potěšení: už mé potěšení na vojnu vedou Pís.;

vězení, jmění atpod. Us. Srov. v § 354 č. 3.

Dále u jmen jiných; na př.:

knpečstvie – zboží: přijedúce s kupectvím ChelčP. 229ᵃ.

3. Konkreta rozeznávají se vlastní a obecná (appellativní). Jména vlastní jsou, jimiž rozeznáváme individua od druhu, appellalivní pak, jimiž nazývá se každý jednotlivý příslušník svého druhu.

Ke jménům obecným patří take jména hromadná (collectiva) a látková (materialia). Jména hromadná jsou tvaru jednotného a vý

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).