[144]číslo strany tiskuMy Jan z Vartenberka vyznávámy Wart. list. 1380.
Také spisovatel mluvívá o sobě plurálem, skromněji než singulárem.
7. Místo oslovení bývá reflexivum a tím vyhne se tykání i vykání; na př.: kde sa było (= kde jste byli) BartD. 1, 178; je se doma?, kde se ide? tamt. (»když se mluví k osobě vznešenější, jíž kdo přímo osloviti se ostýchá«).
IV. Substantivum.
161. 1. Substantivum jest jméno, jež znamená nositele energie nebo její předmět. Liší se ode jmen ostatních, od zájmen i adjektiv. Zájmena jsou významu jen formálního, substantiva jsou významu konkrétního. Substantiva znamenají nositele vlastnosti, adjektiva pak vlastnost samu. Adjektiva mají přechylování rodu, u substantiv je přechylování jen velmi omezené. Přípony kmenotvorné jsou většinou rozdílné pro substantiva a adjektiva.
2. Ve větě jest substantivum ve funkci podmětu, doplňku, předmětu, přívlastku (žádost peněz, král Václav) nebo jako částka větných členů jiných (žijeme v 19. století po narození Kristově).
162. 1. Činíme rozdíl mezi jmény konkretními a abstraktními. Konkreta znamenají věci konkretní, abstrakta věci abstraktní.
2. Některá abstrakta berou se také pro pojmenování předmětů konkretních. Na př.:
příjmení Svoboda, Láska, Nečas, Nechvíle, Nepokoj atpod.;
úroda: prodal jsem letošní úrodu Us. (= plodiny, které se urodily);
přízeň: sešla se tam celá přízeň BartD. 2, 374 (= příbuzenstvo).
Často tak bývá při substantivu verbálním; na př.: přirozenie = příbuzenstvo: přietelé … počěchu tušiti jemu jako přirozeniú milému Hrad. 143ᵇ; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13;
zvolenie: Maria jiného nehledá než-li zvolenie, po něm jiej svět žáden nenie (=zvoleného, t. Ježíše) Hrad. 34ᵇ;
stvořenie = tvor: nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ a nč. Us.;
potěšení: už mé potěšení na vojnu vedou Pís.;
vězení, jmění atpod. Us. Srov. v § 354 č. 3.
Dále u jmen jiných; na př.:
knpečstvie – zboží: přijedúce s kupectvím ChelčP. 229ᵃ.
3. Konkreta rozeznávají se vlastní a obecná (appellativní). Jména vlastní jsou, jimiž rozeznáváme individua od druhu, appellalivní pak, jimiž nazývá se každý jednotlivý příslušník svého druhu.
Ke jménům obecným patří take jména hromadná (collectiva) a látková (materialia). Jména hromadná jsou tvaru jednotného a vý
![[144]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00152.jpg){kind=link}