Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<134135136137138139140141142>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

sládkovo syn, sládkovo dcera, sládkovo pole Šemb. 13; pastýřovo syn Erb. čít. 35 (domažl.); sousedovo chlapci, od matčinos estry, na matčino polích atpod. Srov III 1, 269.

Příklady z doby starší: ta králevna třpaslkovo zemi mějieše TandZ. 176ᵃ; i ohlási se hned jestřáb: „Jsemť orlovo jediný dráb“ Rzvíř. (z r. 1528, jestřáb); Janovi tkadlci, Podlešákovo synu UrbChotC. 74 (r. 1514).

Z Jidřichova Hradce je ustrnulý tvar na pro všechny rody; na př.: Bartošů Karel, Bartošů Marie, Bartošů vědro Šemb. 14.

8. Ve rčeních významu potupného a zhruba laskajícího bývá femininum místo masculina Na př :

ty kluku hloupá, ten chlap mizerná nč. Us.; ty jsi trapič trapičská Libuš. 115, 28; muži! necito necitelná tamt. 22; je to hlaváč paličatá Jirás. Sp. 2, 221; kluk bláznivá tamt. 2, 81; ty starče šedivá Neruda Klepy III, 222; když on (domácí pes, starý známý) mne (syna dávno z domu odešlého) chundeláč stará poznal! Rais. RD. 9; blázne stará! tamt. 108; dědek stará Rais Lop. 13; ty furiante furiantská Herrmann U sněd. krámu 3 (1890), 7; ty kluku nemravná, lidem protivná SborHoř. 84; to je kluk nedobrá, kluku klukovská BartD. 2, 284 (česk.).

9. Na západní Moravě, na Starojicku a ve Slezsku mluví se o nevdané dívce neutrem; tak mluví i sama o sobě. Na př.:

vono jí vod té doby málo, co vonemocnělo (pravila matka o 20leté dceři) BartD. 2, 284; Pepina žalovalo, že ho tatínek šidili, Maruška, že doslalo malej krajíc chleba t. 285; Pepina muselo kolbat, pak zas bučelo Pepina, že tamt. 263; pastvica mu pomáhalo tamt. 265;

hdě si byuo, Manďa? Byuo sem na úce (= lúce), obracauo sem seno BartD. 1, 162 (hodslav.); šak už sem stanuté (= už jsem vstala) tamt.

10. Místo masculina bývá neutrum s úmyslem a významem opovržlivým. Na př.:

néni toho (t. nadutý člověk) nikde, a jak sa to oháňá BartD. 1, 163; vrči to (pes) po mě, esli mě to neužere? tamt.

11. V komparativě a superlativě k rád bylo a má býti v sing. masc. radějí, fem. radějši, neutr. radějše, plur. radějše; na př.: aby radějí dal sě upáliti Modl. 72ᵃ; radějí umřel Štít. ř. 9ᵃ; neb bych radějši ot mečě sešla Pass. 19; že by radějši k smrti svolila Troj. 140ᵇ;

radějše chcemy zemřieti Pass. 436; chcemy radějše božie kázanie plniti Alb. 51ᵇ; (panny) jsú radějše smrt trpěly tamt. 10ᵃ; atpod.

Ale později shoda zrušena a ustrnulo radějí, raděj(i), radějie, -jé, radějši, radši, radči, radějšě, radše, radče, radš, rač pro všecko a bez rozdílu. Na př.:

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 21 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).