V jazyku strojeném bývá tvar na -é: místo dobré říká se v nář. ob. dobrý, a tudy vzniká domnění, že za ob. dobrý vůbec má se knižně říkati dobré atd., tedy také dobré páni; na př.: jiné znamenité spisovatelé Seel. 260 a 267; němé mluví (m. němí) t. 158; anjelův, které se ukázali t. 10; jiné ležáci BílC. 125; milé bratři BílD. 478; divné hrobové BílQ. 2, 100 a j.
Jinde bývá masc. náležité a fem. neutr. stejné, totiž neutr. jako fem.; na př. zlins. masc. ti, oni, jedni, fem. a neutr. ty, ony, jedny, BartD. 1, 441; křižanov. masc. beli (= byli), fem. a neutr. bele (Autr.).
5. Substantivum kóň mělo v plur. tvar koni; při něm bývala shoda náležitá, na př.: koni budú svázáni DalC. 19; koni zvaní Br. Zach. 6, 2 atpod.
Časem se ujímá tvar koně, akkusativ živočišný vzatý za nominativ. Shoda je při něm dílem jako při tvaru životném, dílem jako při tvaru neživotném, v přísudku však jen jako při masc. Na př.:
koně jejich nejsú jiným živi než Mill. 43ᵇ; mohli ti koně na zámku zůstávati ŽerKat. 174; tak by se byli mohli koně zachovali tamt.; koně nás sotva dotáhli tamt. 234; koně rozutíkali se TomŽ. 160; (kočí) aby ty vrané koně učil táhnouti v voze, nebo snad příliš plaší byli ČernZuz. 275; že by jich (knih) všichni moji koně neutáhli TomP. 7, 345; –
některých koní, které sau Kapinosovi náleželi KolČČ. 135ᵇ (1548); koně strakaté a bílé (pl. nom.) Br. Zach. 1, 8; čije sú to koně Suš. 254; naše koně dobře táhnou Us. nč. –
Podobně se chová na př. holub: ty holubi jsou naše, ty holubi jsou všecky naše nč. Us. –
Stč. byl plur. rodiči; shoda při něm byla náležitá: moji drazí rodiči dávno jsú zemřěli.
V nč. je (var rodiče, akkusativ vzatý do nominativu, nikoli starý dual. Shoda při něm je jako při masc.: moji drazí rodiče dávno zemřeli.
Přechodník (praes. i praet.) má v jazyce novém tvar stejný s femininem; na př.: tělo umrouc pohřbeno bude; tělo umřevši pohřbeno jest.
V jazyku starém byl tu tvar stejný s masc. Na př.:
zjěvi sě děťátko nesa ovoce Vít. 90ᵇ; slunce slojí počna činiti dlúhé noci Troj. 182ᵃ; lkalo srdcem mnohé družě, zbyv svého milého mužě AlxV. 805. Srov. III 1, 295.
Tu je však jen změna v koncovce, nikoli též odchylka v rodě. – Bývají však při participiích skutečné odchylky od kongruence; na př.: (duše) v hřiešě stoje třepece Hod. 88ᵇ; buď (ty, Kateřino) všie radosti nezlišena, ale všeho smutka lišě Kat. 60 (v. § 374 B a § 378 č. 3 B.).
7. Adjektiva přivlastňovací mají v Čechách jihozápadních jediný tvar pro všechny rody (také pro všechny pády a obě čísla). Na př.:
