3. Podmět může býti výraz holý, na př.: orel letí; – nebo rozvitý, na př.: zlatý orel všude doletí.
4. Podmětem holým bývá zpravidla slovo sklonné, tedy jméno podstatné, nebo přídavné, nebo číslovka, nebo zájmeno. Na př.: život je krátký; – tonoucí i břitvy se chápe; – nikdo nás nenajal.
Někdy jest podmětem holým slovo nesklonné; to však, jsouc v platnosti podmětu, béře na sebe povahu jména podstatného, stává se slovem zpodstatnělým. Bývá to:
infinitiv, na př. bohatnouti není hřích; i pěkně lháti je hřích; slíbiti a dáti jest dvojí; –
nebo slovo nesklonné jiné, na př.: ale je spojka; y je samohláska tvrdá; lepší jedno dnes než dvoje zejtra; dannodej umřel, kupsobě nastal; vem to nešť! Us. ob.
Ve větě „lepší je chvála-Bohu než dá-li-pán-Bůh jest podmětem výraz „chvála-Bohu“ a vedle něho „dá-li-pán-Bůh“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (chvála, Bůh, pán); ale jejich celky („chvála-Bohu“…) jsou nesklonné.
V nářečí hanáckém béře se za podmět předložkový vyraz „u Nepustilů“, „u Sošků“ atp., znamenající buď všechny obyvatele domu nebo jen hospodáře. Na př.: bévajó to o Nepustilu? ( = Nepustilovi, Nepustil) BartD. 2, 287; kde pak só zde ho Daňku? tamt. 2, 288; ho kovářu nésó doma tamt.: ho chalópskéch nésó doma, só na polo tamt.; tam dó o Langu (= soused Lang) tamt.; ho stréčka Jakoba bele vozet seno (= strýček Jakub vozil seno) tamt.
5. Podmět je vždy v nominativě. Na př.: život je krátký; tonoucí i břitvy se chápe.
Za nominativ béře se také podmět, který sám sebou je slovo nesklonné na př. ve větě: „ale je spojka“. Slovo „ale“ je nesklonné a nemá tedy také nominativu ve smyslu tvaroslovném, – v příkladě našem však je pojato za podmět a tím pojetím jest učiněno slovem zpodstatnělým a zároveň nominativem ve smyslu syntaktickém.
6. Podmět bývá nevyjádřen, ale rozumí se.
Podmětem nevyjádřeným bývá zájmeno osobní, které se rozumí ze slovesa určitého. Na př.: Řekl jsem (– já!). Řekl jsi (– ty!). Řekli (– oni!).
Podmětem nevyjádřeným bývá dále slovo jiné, které se rozumí z celku a ze souvislosti. Na př.: blaženi jsou čistého srdce (t. lidé); Velflovici a ot Kamene sě s MÍšňany slichu DalJ. 103 (t. j. členové rodu, který se nazýval „ot Kamene“); Novotných prodali zahradu; z cihel stavějí domy (t. lidé); povídají (t. lidé); stál, jako by ho přimrazil (t. někdo).
