7. Podmětův jest někdy ke společnému přísudku několik. Na př.: ctnost a pokora nemá místa u dvora; štěstí a neštěstí sousedy sobě jsou: Krákov, Lvov a Varšava jsou přední města polská. Srov. § 80.
8. Podmět bývá před svou větou, a v ní pak nahrazuje se zájmenem ukazovacím. Na př.: Jozef, ten rád chodí do školy, ale Janek, ten radši za kravama BartD. 1, 161; stařenka, ti pořád přadú tamt.
Věty bezpodměté.
20. 1. Jsou věty, ve kterých podmět ničím není vysloven nebo naznačen, aniž ze souvislosti řeči se vyrozumívá; a ani v myšlenkách těmito větami vyjádřených podmětu žádného není. Věty takové zovou sc větami bezpodmětými. Na př.: prší; – ubývá dne; – proti věku není léku.
2. Věty bezpodměté vyslovuji jen P a nikoli též S. Proč nevvslovuji S? Proto, že
S buď není známo, na př. ve větách: prší (kdo? – nevím); hoří, –
nebo že nedbám o to, abych vyjádřil S, na př.: uhodilo; u nás hořelo; povídá se, že bude vojna.
3. Věty bezpodměté se dlouho vykládaly tak, že slovesa v těchto a takových větách jsou neosobná (verba impersonalia), že však grammatická osoba neboli podmět jejich vždy odněkud se vyrozumívá a doplňuje. Na př. v řečt. ὕει, βροντᾷ, ἀστράπτει – totiž Ζεύς; v lat. itur – totiž iter, fletur – totiž fletus, pluit – totiž pluvia.
K. W. Heyse podotkl v díle System der Sprachw. 401, že by se ne o neosobných, ale o bezpodmětých slovesích mluviti mělo.
Soustavně provedl nauku o větách bezpodmětých Miklosich v Denkschr. d. Kais. Akademie d. W. XIV (nové vydání r. 1883) a ve své syntaxi. Jeho výkladu se zde držíme.
4. České práce o větách bezpodmětých jsou dvě: od Fr. X. Procházky v Lfil. 1895, 190 sl. a od B. Vyskočila tamt. 1906, 262 sl.
Přehled vět bezpodmětých.
21. Případy, kde forma bezpodmětá je oblíbena, jsou mnohé; pro přehled dělíme je (celkem podle Miklosiche) na sedmero tříd.
Třída I.
Jádrem přísudku je sloveso činné znamenající jsoucnost.
1. Věc, jejíž jsoucnost se vyslovuje, je v akk. nebo v gen. partitivním nebo v gen. záporovém. Tu rozeznávati jest věty a) kladné,
b) záporné a při tom, je-li jsoucnost vyslovena slovesem α) býti, ß) jiným, na př. státi, stávati.
Doklady tomu.
