těžce atd.); maje rozmanité tyto děje náležité vyjádřili, skládám sloveso státi se s náležitými výrazy rozvíjecími.
2. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce své věcné, jest jednak předmět, jednak doplněk.
Předmět patří a táhne se jen ke slovesu a je slovným vyjádřením toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo čemu děj slovesný vztahujeme. Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně); lakomec žádá peněz (žádati peněz); pohané slouží modlám (sloužiti modlám).
Doplněk patří též ke slovesu, ale při tom spolu se táhne ku podmětu nebo ku předmětu jeho. Na př.: chlapec chodí bos (chlapec bos, doplněk bos táhne se ku podmětu); jím rád ovoce (já rád); Jidáš stal se zrádcem (Jidáš zrádce); ctnost činí člověka vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (člověka vzácná, doplněk vzácná n. vzácného n. vzácným táhne se ku předmětu); Čechové zvolili sv. Vojtěcha biskupem (Vojtěcha biskupem); šaty mám nové, chci je míti dlouho nové a celé; v těch šatech nechodil jsem dlouho v celých (v šatech v celých, doplněk v celých táhne se ku jménu podstatnému, jež je v příslovečném určení v šatech.
3. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje význam slovesa na stránce mimověcné, slove příslovečné určení. Na př.: chudému je všude zle; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem po smrti Dětmarově; – žádám snažně pokoje; – pro pravdu se lidé nejvíce hněvají.
Určením tímto omezuje a určuje se význam slovesa zejména co do místa, času, způsobu (vztahu a míry) a příčinnosti.
Slovesa, která mají potřebu omezení a určení předmětem na stránce své věcné (kvalitativní), jmenuji se předmětná (verba objectiva), na př. dáti, žádati, slovesa pak, která takové potřeby nemají, podmětná (verba subjectiva), na př. spáti, ležeti, viz v § 32 č. 3.
10. Rozvíjecí výrazy při jménech podstatných.
1. Jméno podstatné určuje se přívlastkem; na př. zelený strom, starý hřích atp.
2. Jména podstatná mohou mívati při sobě také doplněk, na př. zvolení biskupem (= za biskupa); – nebo předmět, na př. žádost peněz, stvořitel světa; – nebo příslovečné určení, na př. procházka lesem, cesta do Říma, obilí od loňska; – avšak tyto rozvíjecí výrazy, jsouce při jméně podstatném, berou na sebe zároveň povahu přívlastku, stávají se přívlastky.
11. Rozvíjecí výrazy při jménech přídavných.
Jméno přídavné určuje se
1. předmětem, na př.: žádostivý peněz, – příznivý někomu,
