Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<2345678910>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

těžce atd.); maje rozmanité tyto děje náležité vyjádřili, skládám sloveso státi se s náležitými výrazy rozvíjecími.

2. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje dějový význam slovesa na stránce své věcné, jest jednak předmět, jednak doplněk.

Předmět patří a táhne se jen ke slovesu a je slovným vyjádřením toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo čemu děj slovesný vztahujeme. Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně); lakomec žádá peněz (žádati peněz); pohané slouží modlám (sloužiti modlám).

Doplněk patří též ke slovesu, ale při tom spolu se táhne ku podmětu nebo ku předmětu jeho. Na př.: chlapec chodí bos (chlapec bos, doplněk bos táhne se ku podmětu); jím rád ovoce (já rád); Jidáš stal se zrádcem (Jidáš zrádce); ctnost činí člověka vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (člověka vzácná, doplněk vzácná n. vzácného n. vzácným táhne se ku předmětu); Čechové zvolili sv. Vojtěcha biskupem (Vojtěcha biskupem); šaty mám nové, chci je míti dlouho nové a celé; v těch šatech nechodil jsem dlouho v celých (v šatech v celých, doplněk v celých táhne se ku jménu podstatnému, jež je v příslovečném určení v šatech.

3. Výraz rozvíjecí, jímž se omezuje a určuje význam slovesa na stránce mimověcné, slove příslovečné určení. Na př.: chudému je všude zle; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem po smrti Dětmarově; – žádám snažně pokoje; – pro pravdu se lidé nejvíce hněvají.

Určením tímto omezuje a určuje se význam slovesa zejména co do místa, času, způsobu (vztahu a míry) a příčinnosti.

Slovesa, která mají potřebu omezení a určení předmětem na stránce své věcné (kvalitativní), jmenuji se předmětná (verba objectiva), na př. dáti, žádati, slovesa pak, která takové potřeby nemají, podmětná (verba subjectiva), na př. spáti, ležeti, viz v § 32 č. 3.

Rozvíjecí výrazy při jménech podstatných.

1. Jméno podstatné určuje se přívlastkem; na př. zelený strom, starý hřích atp.

2. Jména podstatná mohou mívati při sobě také doplněk, na př. zvolení biskupem (= za biskupa); – nebo předmět, na př. žádost peněz, stvořitel světa; – nebo příslovečné určení, na př. procházka lesem, cesta do Říma, obilí od loňska; – avšak tyto rozvíjecí výrazy, jsouce při jméně podstatném, berou na sebe zároveň povahu přívlastku, stávají se přívlastky.

Rozvíjecí výrazy při jménech přídavných.

Jméno přídavné určuje se

1. předmětem, na př.: žádostivý peněz, – příznivý někomu,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).