Trávníček.
1. Skladba (syntaxis) dělí se ve dvě části:
I. nauku o větě, jejím složení a jejích druzích, neboli větosloví, a
II. nauku o významu (syntaktické platnosti, funkci) slovních druhův a tvarův, o shodě (kongruenci) a o vazbách (constructio, regimen) jednotlivých slov a tvarů ve větě.
Poznam. V theoretickém vzdělávání skladby byly a jsou mnohé nestejnosti, jednak vzhledem k látce, která se tu probírá, jednak vzhledem k jejímu soustavnému urovnání. Nehledíc k těm mluvnicím, ve kterých se ze skladby podávají jenom výklady pro praktickou potřebu vybrané, bývá tu dvojí směr: jednomu je základem věta a do jejího rozboru vpracovány jsou všecky jiné stránky syntaktické, a v druhém shledává se a vykládá syntaktický význam druhův a tvarů, věta pak jakoby věc odjinud známá a do skladby nepatřící úplně se pomíjí. Směr první měl hojné zástupce; původcem pak druhého jest Fr.Miklosich svou srovnávací skladbou jazyků slovanských, jejž snad odpor proti výstřednostem směru prvého, jaké se nalézají na př. v něm. grammatických spisích K.F.Beckerových, k tomu vedl, aby větu ze skladby vypustil vůbec.
Věcem těmto věnoval John Ries zvláštní monografii Was ist Syntax? (1894), kdež vytknuv nedostatky směrů dosavadních definuje skladbu jakožto nauku o složitých výrazích slovních (Lehre vom Wortgefüge), která v jedné své části má jednati o tvarech těchto výrazů, v druhé o jejich významu (str. 79, 84, 136 a sl.). Rozdělení toto dochází uznání jako theoreticky správné a dílem se také přijímá (srov. Schmalz v Lat. Grammatik von Fr. Holz u. J. H. Schmalz (1900) str. 213), ale naráží také na odpor se stanoviště praktického, poněvadž velí děliti od sebe věci, které jinak samy sebou k sobě se druží; srov. De1brück, Vergl. Syntax der idg. Spr. III (Grundriss V, 1900) str. 1 sl., a Brugmann, Griech. Grammatik (1900) str. 363 sl.
Že do skladby patří i nauka o větě i nauka o významu slovních druhův a tvarů, o tom nyní trvám nikdo nepochybuje; jde jen o způsob a hlavně o soustavné urovnání výkladů sem patřících.
Jaká, dobrá-li či vadná, je soustava, které já ve skladbě dosud jsem se přidržoval a také zde se držeti chci, o tom suďtež jiní. Dělím skladbu na dvě části nahoře jmenované, poněvadž látka sem patřící svou povahou rozdělení takové doporoučí; a dělím část druhou na několik oddělení menších, poněvadž táž látka svou hojností toho žádá.
