Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<101112131415161718>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

2. Příslušný logickýpředmět bývá vyjádřen akkusativem nebo partitivním genitivem; na př.:

žádného díla nebude děláno v těch dnech Br. M. 365; za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich Br. tamt.

Třída VI.

Jádrem přísudku je jiné sloveso činné než v I–V. Na př.: jde mi o život Us.; bolí mě v kříži Us.; prší, poprchává, mrzne, hřmí, taje Us.; zebe mě Us.; z čista jasna uhodilo Us.; po ulici (v Jerusalemě) nejde človíčka Neruda Ciz. 116; náměstí je pusté, ani človíčka nekráčí kolem zahrady tamt. 188; polovici nás nespalo BartRuk. 49;

ten úterý vyhořalo Mýta polovici Let. 837; sešlo jest těch sedm zbitých ceciderunt Ol. 2. Reg. 21, 9; vsýpáše sě v ňe (v moře, ve svatyni) tři tisíce měřic tamt. 2. Par. 4, 5 (vešlo se do něho); na stoliciech čtyřimezcietma starcóv sedieše Koř. Zjev. 4, 4; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ; nikdy by konec sauduom nalezen býti nemohl, než šlo by v nekonečnost nesčíslnú VšehK. 124ᵇ.

Třída VII.

1. Jádrem přísudku je výraz jmenný (substantivum nebo adjektivum nebo adverbium). Na př.:

je (bylo by) škoda času, peněz Us.; je (bylo) po něm veta Us.; bylo by hřích jemu ublížiti Us. (BartRuk. 37); bylo ještě tma, bylo večer, bylo poledne, bylo zima Us.; všude plno prachu, písku Us.; je mi dobře, zle Us.

Ve větách bylo škoda, bylo tma, bylo zima nejsou slova škoda, tma, zima podměty, nýbrž nominativy skleslé ve význam příslovečný; kdyby to byly podměty, zněly by tytéž věty: byla (nikoli bylo) škoda, byla tma, byla zima.

2. Příslušný logický podmět bývá v dativě neb akkusativě nebo někdy v genitivě, příslušný předmět pak v genitivě. Na př.:

je mi ho líto Us.; škoda času a peněz Us.; toho mi není třeba Us.; tebe hanba bude Suš. 252;

nebuď tebe po tom túha Kat. 3070; bud toho bohu žel Štít. M. 367; běda mně tebe, má kráso! Pass. 369.

1. Věty bezpodměté časem se šíří a množí. Tak na př. stč. bylo: táhniechu vóz osm koní AlxH. 2, 7 – nč. je táhlo; toho času českých mníškův šest u polském lesu sediechu DalC. 37 sedělo. Viz v § 245 č. 2.

V dialektech moravských bývá forma bezpodmětá, kde jazyk spisovný má formu podmětnou. Na př.:

ščuká se mi (= škytám) BartD. 1, 273: diťátkovi sa kýchlo tamt. 2, 336 (slov.); to śe mi nězpomni (= nevzpomínám si, nemohu si vzpomenouti) tamt. 1, 127 (laš.).

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).