Vyhledávání (skrýt)

Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<146147148149150151152153154>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[150]číslo strany tiskuotec Novotný - dcera Anna Novotná nebo Novotných. Dialekticky se liší -á (=žena) a -ých (=dcera): (paní) Suchá, Novotná –Kačenka Malejch SborHoř. 82; –

Novák – Anna Novákova nebo Nováková. Lišívá se -ova (= dcera) a -ová (žena); –

Kučera, Kopal– Kučiře, Kopále Us. čes. krk. (= přípona -ęt); podobně ve Slezsku: Janda – Janda, Tragan – Tragaňa, Škoła–Škola, Novotny – Novotňa, Řehak – Řehača, Křenek – Křenča, BartD. 1, 148, 149; -

Kula – Kulča, Matula – Matulča, Šubrt – Šubrtča, Muras – Murasča tamt. (= přípona –čęt); sklonění je tu podle kuřě: Drygałčata, kaj idětě?, něviděli stě Štefčaťa?, byly smy tam s Vaščatami tamt. 1, 149.

V usu měšťáckém doby minulé bývá vlivem německým jméno otcovo nezměněno v platnosti pro ženu nebo pro dceru; na př.:

hrabinka Kolovrat, dcera komendanta Pražského PalZáp. 68; hrabinka Pachta, přítelkyně oné tamt.; hraběnka Mladota jest upřímné dítě tamt.; padly mi dále slečny Schrenk do očí tamt.; Eva Šréter tamt. 13 a j.

14. Přezdívky, z nichž vznikla mnoha příjmení – v. zde č. 8 –, mají některé oblíbené koncovky. Na př.

-al, -ala: kvákal mor. kvákała, mazal mor. mazała a pod. fňukała, cúrała, hrčała, smykała BartD. 1, 141 ; –

-áň: hłucháň (kdo nechce slyšeti), slepáň, ryzáň, sopláň, šmatłáň, chłapáň (val. = chlapák, hodný chlap). tamt. 1, 143; –

-aňa: hatłaňa, šmatłaňa, švidraňa, žebraňa, frflaňa, gajdaňa (rozgajdaná, rozkasaná ženská) tamt.; –

-oň: bebłoň, błafoň, hvizdoň, chlastoň, chychoň, mlsoň, šepłoň, švidroň, hłuchoň, stekłoň tamt. 1, 143 a 144; –

-ák: břeščák, čučák, krchňák (levák), praščák (dítě, které praští – brečí) tamt. 1, 144;

-uch, -ucha: papluch (tlachač, nešika), potmělúch, svinčuch tamt. 1, 145; –

-isko: vitřisko (divoch), posmetłovisko (tulák) tamt.;

-áč: šuchtáč, střapáč, kosmáč, koberáč (břicháč) tamt. 1, 146.

165. Vlastní jména místní.[10] Srov. Miklosich: Die Ortsnamen aus Personennamen 1864 a Die Ortsnamen aus Appellativen 1872. Palacký v ČČMus. 1834, 404 sl. A. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v ČasMat.Mor. VIII (1879), 25 sl.)

Jména místní jsou jména osad, vesnic, měst a zemí, na př.: Lhiota, Lobkovice, Brozany, Rokycany, Olomouc, Polsko, Uhry.

X
10 Srov. Miklosich: Die Ortsnamen aus Personennamen 1864 a Die Ortsnamen aus Appellativen 1872. Palacký v ČČMus. 1834, 404 sl. A. Vašek: O povahopisných jménech osad staročeských v ČasMat.Mor. VIII (1879), 25 sl.
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).