Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<147148149150151152153154155>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

To jsou jména místní ve smyslu užším. K nim druží se vlastní jména hor, ostrovův a vod, na př.: Říp, Kreta, Bajkal, Vltava.

Jména místní (česká) ve smyslu užším jsou původu několikerého.

1. Některá jsou pomnožná a vznikla tím, že jména obyvatelů v čísle množném vzala se za pojmenování zemí neb osad.

Na př. jednotlivý obyvatel země uherské jest Uher; úhrn všech obyvatelů jsou tedy Uhři (= nom. plur.); týmže tvarem ,,Uhři“ nazývána kdysi i země týchž obyvatelův. Totéž slovo Uhři znamenalo tedy 1. to, co Uhrové (Ungari, die Ungarn), a 2. to. co Uhersko, uherská země (Ungaria, das Ungarn). Potom, když se provedl v jazyku rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, zůstal tvar Uhři pro význam = Uhrové, ale pro význam = Uhersko, uherská země vzal se akkusativ místo nominativu, tedv tvar Uhry.

Jednotlivý obyvatel osady byl Lobkovic (t. j. potomek Lobkův); úhrn všech obyvatelů byli Lobkovici; týmže tvarem nazývala se pak i osada týchž obyvatelů, a když se provedl v jazyce rozdíl mezi skloněním jmen životných a neživotných, dostal se zde akkusativ na místo nominativu, tedv Lobkovice.

Podobně vznikla jména Brozany, Biskupice, Vítkovice, Dušníky, Čertoryje a j.

2. Jiná mají původ v některé vlastnosti své nebo svého okoli; na př.:

Březina, Olešnice, Kamenice, Chlumec, Paseka, Třebová (vytříbené místo), Mýto (vymýcený les), Žďár, Ždírec, Lhota (polehčení, výsada) atpod.

3. Opět jiná jsou svým původem adjektiva possessivní na -óv, -in a -jь, utvořená z jmen zakladatelů nebo držitelů. Na př. Benešov = hrad, jejž založil neb osadil Beneš, Boleslav́ = hrad, jejž založil neb osadil Boleslav, a tak podobně Pelhřimov, Holešov, Kojetín, Radotín, Olomouc, Litomyšl, Chrudim, Čáslav, Jaroměř, Choteč, Drahoraz a j.

Jména měsíců jsou jakoby jména vlastní, vzniklá zúžením jmen appellativních.)

Nyní znamená jméno takové jistou dvanáctinu roku: leden dvanáctinu první, únor druhou atd.

Původně byla to appellativa, znamenající ovšem některou dobu časovou: na př. listopad = období, kdy listí padá se stromu, leden = období, kdy je led, atpod. Ta doba nebyla ustálena, avšak stejná, na př. listopad = octobris (stsl., srb.), = novembris (čak., pol., mrus., sln.). Dobu astronomicky určitou znamenají jména tato teprve, když vzata jsou za přeložení měsícových jmen latinských.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).