b) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény různými jeden a druhý. Na př.: nerovně lepše jedno druhého Štít. uč. 142b, bez falšě móž jeden druhého lepším mnieti, než jest sám ŠtítVyš. 53a, tupí jeden druhého Štít. uč. 75a, pozove jeden druhého t. 204b, přijímajíc jeden druhého do svých domóv t. 51b, jeden druhého netázal Pernšt. Isa. 34, 16, přijměte spolu jeden druhého suscipite vos invicem Lekc. 4b; netupte jeden druhého, cti jeden druhému neutrhaj ŠtítMus. 91a; jeden na druha neukazuje ani se druh druhem omlúvaje ListJHrad. 1388, když zápis několika osobám svědčí, jeden za druhého muož slíbiti VšehK. 196ᵇ; ani odsazením jednoho od druhého ani držením oddielným dielnost se nestvrzuje t. 170b; chlupáč volati bude jeden k druhému pilosus clamabit alter ad alterum Pernšt. Isa. 34, 14. bóh daj vám srozuměti jednomu k druhému Lekc. 4b; jeden na druhém láká Štít. uč. 73a; radil jsem se se všemi lékaři, chodil jsem od jednoho k druhému Us.
c) Předměty stejnorodé A 1 , A 2 … jsou vyjádřeny jmény různými jeden a druhý, při jeden pak, někdy také při druhý, jest i příslušné jméno podstatné: z jedné země do druhé, jedny věci od druhých atp. Na př.: rozličnosti, jimiž mají jedny věci od druhých rozeznáme: anděl od anděla, člověk od člověka aneb včela jedna od druhé včely ŠtítBud. 90; duše z jednoho těla jde v druhé HusE. 1, 39; převodí se věno z jedněch desk do druhých, z jedné země do druhé VšehJ. 234; řežíc jeden aud za druhým Lab. 14, 1; (bibliotekáŕ) půjčuje jednu knihu za druhou JirásSp. 2, 53; veverka skákala s jedné větve na druhou BartRuk. 45 (uvodí jako chybu, m.: s větve na větev).
Příklady tyto vyskytují se v jazyku starším zřídka a množí se časem. Způsob jejich vyvinul se spojením způsobů a) a b).
Vespolnost bývá vyjadřována také zájmenem zvratným sě, v. § 203 č. 9 a § 312 č. 3, a svój, v. § 204 č. 6.
Opravy.
