mne uzdravil, jakož svýma očima vidíš.“ Tehda Kvincianus kázal škřidly železné horúcie v uhlé metati a obnažíc svatú Hátu na nich váleti. A když ji tak mučiechu, hned se jest zemi třásla, takže veliká hruoze a hromobití biechu. A jedna strana města obořila se a dva rytieři sta zabita. Tehda vešken lid poče volati a řka: „Toť se nám vše děje pro tuto dievku, pro jejie krve prolití.“ Tehdy Kvincianus lekl se země třesenie a také obce se bál, kázal ji do žaláře vsaditi. A ona tam klekše, modlila se pánu bohu a řkúci: „Muoj milý pane Jezukriste, ještos mě stvořil a od mého dětinstva ostřiehal, mé tělo od poškvrny uchoval a nynie nad těmito mukami svítěziti dal. Rač přijíti dnešní den duši mú v tvé svaté královstvie!“ A netáhla svatá Háta tu svatú modlitbu dokonati, ihned jest duši pustila. To se jest dálo po božím narození dvě stě šedesáté čtvrté léto za Decia, ciesaře římského. A když křesťané vzavše to svaté tělo, i pochovali poctivě, v tu chvíli zjevi se jeden mládenec, v čisté rúcho jsa oblečen, a s ním viece než sto krásných mužuov, kteřížto všichni biechu v bielém rúše. Ten mládenec k jejím svatým hlavám přistúpiv, tu mramorovú dcku postaviv, hned zmizal. A na té dctě takto bylo psáno: „Mysl svatú dobrovolně bohu a této zemi prospěšenství učinila.“ A když se ten div po všech vlastech pronesl, tehda se rozliční lidé na křesťanskú vieru obracovali a množstvie židóv i pohanuov, k jejiemu svatému hrobu chodiec, velikú útěchu měli v těle i v duši. A mnozí nemocní, přicházejíce k jejiemu svatému hrobu a modléce se, všichni jsú uzdraveni. Potom Kvincianus súdce ptal se na zbožie svaté Háty. A jeda cestú, dva koni se spolu svadila, jeden jeho velmi zkúsal a druhý silně nohama jeho udeřil tak, až se u vodu svalil a tu utonul a viec potom nenie nalezen.
De sancta Dorotheacizojazyčný text
Svatá Dorota, panna čistá, služebnice božie, od své mladosti nábožný život vedúce, s svým otcem a s matkú bohu slúžili. O niež se takto čte. Otec jejie slul Theodorus a matka Thea, bydlili v Cézaree v Kapadocii, té vlasti. A když se jim tato panna narodila, jméno její vzděli Dorotea. A tak od jednoho biskupa jest pokřtěna. A když otec a matka zemřeli a svatá Dorota rozdala všechno zbožie chudým, nuzným, pracným a sama milému bohu čistú myslí slúžila. I stalo se jest, když jest k letóm přišla, byl v téj vlasti jeden súdce jménem Fabriccius, svaté cierkve veliký protivník, ten uzřev
