Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<50v–51r51v52r52v–53r53v–54r54v55r–55v56r–56v57r–57v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

mladost a na svú krásu a nedaj sebe viece mučiti, ale klaněj se našim bohóm a přivol mi.“ Tehdy sv. Dorota vece: „Věz to, žeť se tvým diáblóm nechci klaněti. A také jižť mám chotě svého pána Jezukrista, s nímť se budu kochati na věky.“ Tehda Fabriccius, vida, že jie nemože s viery svésti ižádným obyčejem, kázal jie hlavu stieti. To svatá panna uslyšavše, v nebe své oči vzvedše a ruce své spivše, pánu bohu dieky vzdavše, i vece: „Děkuji tobě, pane milý Jezukriste, věčný bože, žes mne neráčil odlúčiti od své svaté milosti, ale k svatým pannám a mučedlniciem ráčil jsi mě přitovaryšiti.“ A když ji na smrt vedechu, tehda písař jeden jménem Teofilus, listy píše k ní, vece: „Kde to jdeš, Doroto?“ A ona vece jemu: „Jdu do zahrady velmi rozkošné svého milého chotě, v niežto roste ovoce, jablka, ruože i kvietie budu tam trhati, a kterýžto mne jest duostojnu učinil k své chvále.“ Vece k ní písař Teofilus, posmievaje se jie řka: „Když do té zahrady přijdeš, pošli mi téj ruože a těch jablek, prosím tebe, kterážť tu rostú.“ Tehda svatá Dorota, když přišla na to miesto, kdež jie měli hlavu stieti, klekla a bohu se modlila řkúci: „Muoj milý pane Jezukriste, stvořiteli všeho světa, prosímť tvé svaté milosti, rač mě dnešní den uslyšeti, ktož by koli mé umučenie pamatoval, v tvé chvále rač jeho stráže býti ve všech jeho příhodách. A nedaj jemu sjíti z tohoto světa v smrtedlném hřieše.“ Tehda hlas jest uslyšán s nebes řkúce: „Poď ke mně, má milá holubičko, má zmilelá, nebs ve všem uslyšána, začs prosila.“ A když hlavy pod meč nachýli, hned se jie zjevi pacholíček velmi pěkný a nachem oděný, nesa v rukú košík a v něm tři ruože a tři jablka. A ona jeho poprosi řkúci: „Prosímť tebe, muoj milý pane, zděj mi toto poselstvie, nes toto ovoce písaři Teofilovi.“ A hned kat sťal jejie svatú hlavu. A ten mládenec hned šel na tu sien, kdežto Teofilus psal listy. A když vnide na sien, vece jemu: „Toť Dorota, sestra má, ovoceť jest poslala, jakožť jest slíbila, z ráje chotě svého.“ Uzřev to Teofilus písař, křiče velikým hlasem řka: „Ó, kterak jest veliký a mocný pán buoh, o němž jest nám kázala svatá Dorota! A všichni jsú slepí, ktož v pána Jezukrista nevěřie!“ Uslyšav to Fabriccius, kázal jeho jíti, a nemoha jeho k modlám navésti, po velikých mukách kázal jemu hlavu stieti. A tak ta duše jest v království nebeském, s svatú Dorotú kraluje na věky věkuov. Amen.

Cathedra sancti Petricizojazyčný text

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).