zemi zbierati. A to pohané uzřevše, ji před súdci přivedli. Vece jí súdce: „Klaněj se našim modlám!“ Jemužto ona odpovědě: „Chceš li, ať bych se tvým bohóm modlila, kažiž, ať je k jezeru tomuto přivedú, ať jim tváří obmyji a jim se s poctú pomodlím.“ To súdce uslyšav, velmi byl tím radosten. A hned své modly přivésti kázal. Tehda ta žena, vzavši ty modly, i vmetala je v jezero řkúci: „Nejsúť bohové, ale jsúť diábli!“ To súdce uslyšav, rozhněval se na své sluhy velmi a poče volati a řka: „Proč ste našich bohuov nezdržali, aby nebyli v jezero vmetáni? Lstivě nám učinila tato žena.“ K tomu ta žena odpovědě: „Byť byli praví bohové, byliť by se nedali sem vésti.“ Z té řeči se súdce rozhněva i kázal ji v vrúcí olovo vsaditi. A ta žena měla měla dva syny; přistúpivše k ní, vecechu: „Milá matko, neostavuj nás po sobě! Jakož jsi nás vychovala, takéž nám k nebeskému království pomoz.“ I kázal súdce tu ženu s svými dětmi pověsiti a hřebeny železnými je dráti. A když tak je mučiechu, anjel božie k nim přišed, jich posílil řka: „Nebojte se, neb po malé chvíli věčnú odplatu přijmete.“ Tehdy súdce, vida, že jich mukami přemoci nemuož, kázal jim hlavy stínati. Potom súdce kázal svatého Blažeje před se přivésti, k němužto vece: „Již lis se naučil, aby se našim bohóm modlil?“ K němužto svatý Blažej vece: „Učiň nade mnú, co chceš, neb nad mým tělem moc máš.“ Tehda súdce kázal jeho v jezero uvrci. Tehda sv. Blažej požehnav vody, hned se jest rozstúpila a on, jako na suché zemi stoje, vece: „Jsú li vaši bohové praví, poďte ke mně, ať vás vysvobodie od vody, jako mne muoj buoh vysvobodil.“ A hned pohané řítiechu se k němu u vodu. A hned na tom miestě pět a šedesáte jich utonulo. Tehda anjel sv. Blažejovi se zjevil a řka: „Otče svatý, vyndi ven z jezera a přijmi korunu bohem tobě připravenú.“ V tu dobu svatý Blažej ven z jezera vyšel. A ten nemilostivý súdce hned jemu kázal hlavu stieti. V tu dobu svatý Blažej na zemi poklekl, bohu se modlil řka: „Muoj milý pane, bože všemohúcí, za toť tvé svaté milosti prosím, ktož by koli, jsa v nemoci, mě a mé umučenie na paměti měl a mne prosil, rač jeho uslyšeti a uzdraviti.“ V tu hodinu hlas s nebe přišel řka: „Cožs prosil, ve všem jsi uslyšán.“ V tu dobu jemu a dvěma jinýma mládencoma kat hlavy stínal. A duše jich anjelé s velikým veselím do nebeské radosti jsú donesli.