srdci zlostně zamyslila, kterak by, svatú Lidmilu zahubiec, to svaté děťátko svatého Václava k pohanským modlám obrátila a v tom křesťany v české zemi zahladila. Jakož se jest o to potom pokusila, kněží z země vyhnavši, a kostelní dveře všady zahraditi kázala. To svatá Lidmila zdaleka uznamenavši, do Tetína se na hrad přestěhovala, a všicku svatost přijemši, svú duši hospodinu poručila. A v túž hodinu nemilostivá katy na jejie smrt napravená v jejie pokoj, dveře na ni vystavivši beze všeho studu, svú milostivú kněžnu nepoctivě trhati počesta. Jimažto ona vece: „Co činíta, zdali toho nepomníta, co sem váma dobrého učinila, rúcho, střiebro, penieze vám častokrát dávala?“ To šlechetná světice, jich hřiecha viec než svého bezživotie želejíc, mluvieše. Ale oni na to nic netbavše, závojem jejie svaté hrdlo zatáhše, ji zadávišta. K nimažto ona, jakž mohúci, vece: „É, radějšé mi hlavu setněte, ať se v své krvi pro Jezukrista válejíc, svatých mučedlníkuov korunu obdržím!“ Na to ta nemilostivá katy nic netbavše, ji zadávišta. A tak ona u veliké vieře a v náboženství živa jsúci 41 let, v pánu bohu život svój dokonala, a pánu bohu se poručivši, duši jest pustila. A tu milú duši anjelé vzemše, nesli do nebeské radosti. A potom mnoho svatých divóv skrze svatú Lidmilu buoh z rozličnými lidmi činil. A potom po některých časiech