pokánie, také přidal jest bóh moc poslušenství, že móžem jím odplaty sobě zaslúžiti. A najprv boha slušie poslúchati, a potom hospody nebo otce. Kdyžť by točíš jiné veleli, než buoh kázal, a protiv bohu, nikakž toho pro poslušenstvie neslušie učiniti, ježto jest zevné zlé; ale někdy dobrého má člověk přenechati pro poslušenstvie. Pakli kto die: „Já nevědě, co j’ buoh kázal, v čem jeho mám poslúchati viece než hospodáře nebo než otce?“ Bývaj rád na kázaní a slyš, coť kněz velí; knězěť jest miesto sebe zde buoh ustavil; jest liť múdrý, toho poslúchaj; a pakliť se nezdá v čem múdrý, ale dojdi múdřejšieho, ještoť nad tebú i také nad ním jest ustaven, a potěž se.
O desateru božiem přikázaní
Aby pak také věděli, co jest buoh kázal, neb znamenie jest, že ten miluje boha, ktož plní jeho přikázanie, jakož sám Kristus praví: „Milujete li mě, přikázaní má plňte.“ Chci vám o jeho desateře přikázaní pověděti. I slušie věděti najprv, že všecko božie přikázanie i všecko písmo nenie k jinému, než abychom najprv boha a potom bližnieho milovali. A tak najprv buoh přikázal, abychom jediného jej za buoh jměli a jemu se modlili, všeho svého plného dobrého v něm čáku jmajíc, netbajíc čáróv, ani věštby, ani lékóv.
Druhé přikázal, abychom jmene jeho k křivdě na potvrzenie nepřivzeli, jakož řiekají lidé: „Pravdať jest před bohem“ aneb: „Bóhť to vie, že j’ to tak“. Nenie liť tak, k křivděs stavěl boha svědkem protiv jeho přikázaní. Pakli jmenem jeho, křív jsa, kto přisahá aneb poklíná sebe, řka: „Tak mi bóh pomáhaj!“ aneb: „Svěž mě buoh, ač toho nenie“. Bude liť křivda, tiem větší hřiech a tiem většieho pokánie třeba, a najviec z přísahy v súdu, když s rozmyslem přiseže křivě.
Třetie přikázal svaté dny ctíti, abychom přenechajíc tělesné práce, také o duši pomyslili, ke mši šli a na kázanie neb k nešporu a modlili se bohu a učili se, čím se máme líbiti jemu. Ale ne k tomuť jsú svátci, jakož je zlí lidé obracijí, aby smilnili svými tanci
