Děti, donidž jsú maly, nic róznice nenie mezi nimi, a s sluhami všichny spolu a zajedno mají poslušny býti hospodáře. A čím viece z pravé milosti pojde poslušenstvie, tiem jest méně porobené a jest chutné. Protož vší čeledi řku, že najprv má z viery pravé křesťanské v dobré naději upřiemú dvojitú milost mieti, točíš k bohu a k bližniemu pro buoh. A když tu milost jmieti bude, inhed každý brzo srozumie, co j’ dlužen bohu, co hospodě a co jiným s sebú tovařišóm, a sám se bude poznávati; i bude poznaje se pokoren protiv bohu i také protiv hospodě i protiv svým tovařišóm. A tak z pokory a pro tu milost nevážiti sobě bude protivenstvie, a z toho hospodáře poslušen bude, neb poslušenstvie pocházie z milosti a z pokory. A protož ti, ješto sobě nic nedadie rozkázati své hospodě, málo k němu milosti mají a nejsú pokorni, ale hrdi, a velmě hřešie protiv bohu tú hrdostí. Mnohý otec neb hospodář, vida své děti neposlušné aneb čeled, nesmie jim druhdy rozkázati, aby skrz to nebyli ed. krátce. A tak viece otec dětí, neb hospodář čeledi báti se bude, než oni jeho. Nenieť to božie zpósobenie; božieť zpósobenie jest mlazším starších poslúchati, a čeled aby poslúchala hospodáře ve všem, což by zevně nebylo protiv bohu a kostelniemu ustavení. Pravíť svatý Pavel, jenž jest byl vztržen až do nebes, aby se naučil, co j’ zde lidi měl učiti, řka: „Každá duše vyšší moci buď poddána; nenieť moc, jen od boha; a ktož se moci protiví, ten se božiemu zpósobení protiví; a kto se božiemu zpósobení protiví, tenť odsúzenie nalezne.“ Protož sluhy a lidé čelední, a zvláště děti a synové, mějte pravé poslušenstvie a milost k otci; nebť vám zvláště buoh přikázal, aby otce a mateř ctili. Neb vámť jest otec i hospoda, ale jiné čeledi jen jest hospoda; a když všecka čeled má hospody poslušna býti, čím vy viece.
Velmě vzácna obět bohu poslušenstvie; a to jest boží zpósob pro našeho otce prvnie neposlušenstvie, aby jeden druhému vždy poddán byl poslušenstvím; a to jest obecné všech pokánie. Ale nenie tolik pokánie,
