aneb leckakús zamysléc nekázn neb túlanie nepotřebné, aneb klevety pósobiec na besedě aneb obžerstvie plodiec v krčmě nebo kostky a sváry a leckakús hrdost, a darmo utracijíc, což jsú vše dni vydělali. Ne takť jest buoh neděli ctíti kázal, ale proto, aby, jakož sem řekl, uprázdniec se jeho hledali, jemu se poručili, o něm myslili a mluvili a vždy jej měli potom na svém diele na paměti. Ješto pak svaté ctíme a světíme jich některé dni, to jest proto, abychom milujíc to, že jsú oni svítězili i jměli odplatu za to; a také, abychom jich příkladem také něco trpěli pro bóh, abychom s nimi odplatu vzeli. Ale mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohanským obyčejem: jako svatého Štěpána, aby v koně byli šťastni; svatého Šťastného a jeho tovařiše, aby jim sbožie přibývalo; svatého Jana Světlého, jemuž jsú Burjan vzděli, aby krúpy nebily; a tak i o jiném. Ba, bratříce, již nejsme hosté u vieře; předešli jsú nás apoštolé i proroci i mnoho svatých učenníkóv; již bychom měli múdřejšé býti a svaté ctíti proto, že jsú duostojni cti, přemohše svět, a žádati věčné pomoci od nich. Lepšíť má úřad svatý Štěpán, nežť by koňmi vládl; ano koni byli i dřéve, než byl svatý Štěpán, kto j’ jimi vládl? Čili j’ se ten bohu pronevěřil, ješto j’ vládl jimi dřéve, že j’ odjat jemu jeho úřad i dán svatému Štěpánu; a takéž i o jiných věcech. Hlédajž, žeť jsú to pohanští obyčeji, a brzoť by z nich mohl blud býti. Veď buohť vládne vším; netbaj, čímť vládne který svatý. Komužť buoh čeho přeje, tomu i všichni světí. To také věděti slušie, že j’ nepřikázáno nám tak tvrdě světiti jako židóm. Protož, ktož by z milosrdenstvie někomu přivezl něco neb plot svój vzdvihl aneb kopy skladl neb rozkladl, ješto by se zkaziti jměly, neb což kolivěk takového pilného, nehřešil by smrtedlně, když by proto služby božie nezameškal. A tak tři božie přikázanie vedú nás k tomu, abychom ctili boha a milovali. Druhých pak sedm jest, ješto učie, kak