svého milovala; a když jest to, tehdy jest vše: milostí, řku, netolik jen samú duchovní, ale také i tělesnú. Přezřienať jest v manželstvě tělesná milost, donidžť boha jmá za buoh, a jest lidsky; manželómť se jie neslušie střieci, leč by oba velmě múdra a sstála byla. Byť také muž nemiloval tebe, však ty jej miluj a skutky jemu ukazuj milost; neb ukážeš li nemilost k nemilosti, tiem většie nemilost bude. Pakli ústavně milost jemu ukazujíc, dobře jemu činiti budeš, divnýť bude, neoplatí liť se milostí. Pakliť se on neoplatí, ale od boha dvojí odplatu budeš mieti: jednu, že jemu činíš vieru, a milost k němu jmajíc, jako bóh kázal; druhú, když pokorně strpíš protivenstvie.
Třetie jest, aby snažna byla při čeledi, pósobiec ji, aby nebyla před hospodářem nepořádna a aby potřebu jměla, a také, aby se spolu nesvářila, ani se také kaké necti dopustila, neb to jest zvláště hanba hospodyni.
Čtvrté jest, aby také snažnost o domu jměla, aby duom šereden nebyl, neumeten jako svinec, i jiná domová potřeba aby nebyla šeredna. A také aby uměla schovávati a vydávati pořiedně, jakž čas záleží.
Páté jest, aby se ve všem střiehla zlého slova; mezi jiným střez se opitie. Neb kakž koli opitie jiným jest škodno, však zvláště opilá žena jest ohavná věc. Též řeč šeředná a nestydatá všem neslušie, a nadto od ženy slyšeti ji ohyzdno jest a přieliš břidko. Také sváru se střez v čeledi, a s mužem ovšem; nedaj se přemoci hněvu, též s dobrú myslí zpósobíš, a často lépe, nežli se svárem, neb svárem každého spieše zkazíš, než polepšíš. Zlé slovo, jehož se slušie střieci, jest vše, což člověk často má v obyčeji, ješto neslušie, aneb když nepodobnú věc, ač ijednu, ukáže do sebe.
O helmbrechtných hospodyniech
Pakli dieš: „Kto móž usta každému zavřieti?“ To jest pravda v některých věcech; avšak má se člověk střieci, aby se ijeden nepotekl na jeho skutky nepodobné, jakž najlépe móže. Darmo liť
