i mluvila {Vlasta, která se mužuom zle chovala}marginální přípisek mladší rukou k ním takto: „Víte li, že paní naše Libuše, když živa byla, zemi tuto zpravovala jest, proč bych já také s vámi jí nezpravovala? Neb já všecka tajenství její vím, a také sestry její Tetky všecka tajemství i kúzla umím, ke zdraví, k nemoci, jakožto byla sestra její uměla jest. Protož, že jich umění já nade všecky jiné najlépe umím a rozumím, chcete liž pak vy nyní spřáhnúti se se mnú a mně věrně pomáhati a se mnú spravedlivě státi, nadějiť já se, že na všech věcech mužuom panovati budem.“ Tehdy ihned všecky dievky odpověděly sú: „Tato řeč, jenž ty mluvíš, nám se velmi dobře líbí.“ Kterážto Vlasta, uhledavši sobě jeden čas hodný, dala jest dievkám jedno pití uměním učiněné, kteréhožto nápoje a okušení všecky ty panny jaly sú se mužuov, bratruov i rodičuov tak velmi nenáviděti, až právě do smrti jim nepřejíce, a všecko pokolení mužské v nenávisti velmi ukrutně měly jako právě vrahy.
Toho jistého také času ženy a panny jezdily na koních na lov i k jiným ke všem skutkóm, i také jakožto muží všem jiným mužským obyčejóm obvyklaly. Jednoho pak zajisté času kníže Přemysl, jenž prorok byl, viděl jest u vidění jednu dievku s jinými dievkami, jí zdvihujíci, jenž podavše jemu plné čieše krve, sama ji pijíc, aby ji pil. Pro kteréžto vidění všecky pány i všecky starosty lidské svolal jest, a zjeviv jim vidění toto, i řekl jest jim a řka: „Bojte se od takových žen a od dievek nehody veliké a ohavenství přijíti v časích, neb veliké svobody puojčili ste jim, aby skutkuov mužských nenádržely se, nebráníte jim ani dbáte braní brániti.“ Kterážto slova ti jistí páni mímo se pustivše, ani jich co tbavše, dievkám
