Hodka, Svatova, Vracka, Radka, Častava, Třstava, jedúce na mužský zástup jsú se valily, a tak všecky muže, kteříž neutekli, mečem a jinú braní jsú zbily. Takž pak zbivše a přemohše muže, ty jisté panny mocně všicku zemi i všecky vsi beze vší obrany hubily.
Toho také času pod nevěrnú lstí za příměřím krásné a chytré panny ty jisté zvaly jinochy, mladé pány urozené na svuoj hrad Děvín, každá k svému řkúci takto: „V milování tvém velmiť sem zapálena, protož žádáš li mě míti za manželku sobě, chciť tvá věrná manželka býti. A totoť tajemství tobě zjevuji, že má paní Vlasta tohoto dne jistě na takovú cestu přichystala se jest, na kteréžto cestě když mocně přijedeš a budeš jí moci přemoci, mne ihned tu sobě za ženu vezmeš.“ Takovými zajisté slovy a vymýšlením lstivě veliké škody mužuom činily, neb když již k těm určeným místóm přijeli, od těch jistých dievek ukrutně jsú zhubeni, jakožto mnohým pánuom i čeledínuom jich stalo se jest. Jednoho také času nevěrným úmyslem poslaly sú ku pánóm zemským, vzkazujíce takto jim praví: „Myť vám to, žeť nás jest teskno, v takovém úsilí a v takovém bojování již více přebývati nechcem, nebo ženy jsme, jímžto nesluší nad mužmi panovati. Aj, toť již přistúpíte k hradu k Děvínu, z nás učiníte, což vám libo jest.“ Kterúžto řeč páni k knížeti donesli sú k Přemyslovi, vypravujíce ty věci. Jimžto on odpověděl a řka: „Nechtějte jim věřiti, pod nevěrným pokrytstvím svú lahodnú řečí oklamajíť vás.“ Ale však páni ti jistí radu knížete svého opustivše, všecky muže shromáždili sú, kdežkoli mohli míti. A tak v noci tú cestú, kterúž dievky jim ukázaly, na hrad Děvín vešli sú. A tu
