a svatého Pavla. Potom pak když korunován byl, s velikým vojskem k Florenci přitrhl a město to oblehl. S tím pak poslal do německých zemí, aby i král Jan i jiná knížata všecka s svými lidmi i náklady svými jemu přijeli na pomoc. Zatiem pak Jindřich císař v tom času z Florencie hnul se s svým vojskem, chtě se vyzdvihnúti do Apulic, a tak s tím úmyslem přijed, s oné strany Seneze, když s svým vojskem v jednom městě byl řečeném Ron, nemocí jest byl poražen, a tak v Hospodinu jest umřel. Ty když žalostné noviny jest král Jan a jiná knížata uslyšala, již daleko jsúc na cestě, každý se [domóv vrátil]text doplněný editorem. O skutcích toho císaře Jindřicha kto žádá víc viděti, kroniku čti římskú.
O příbězích krále Janových a porodu jeho dětí a o jiných mnohých věcech mezi tím tuto najdeš
Zatiem pak král Jan po smrti otce jeho, v sedmnádcti letech stáří jsa, měl svú ženú Elžkú najprvé Marklétu, dceru svú první, léta Božího tisícého CCCXIIII., jenžto jest potom za Jindřicha za vévodu bavorského byl oddal, s nížto ten vévoda měl syna, ale brzo umřel jest, a ona víc dětí nemívala, takž i bez plodu umřela jest ta jistá Markléta. Potom pak léta Božího tisícého CCCXV. král Jan z Elžkú, svú ženú, měl opět druhú dceru Gitu, jenžto synu Filipovu, krále franského, Janovi oddána jest byla. S nížto ten jistý Jan měl krále Karla, syna franského, a bratry jeho, to jest Ludvíka angegavenského a Jana baturitorenského a Filipa burgunského, vévody.
Téhož léta, když ten jistý Jan král Království české zšťastně zpravoval, po smrti Jindřichově císařově mezi volence císařskými pro volení krále římského veliký se jest svár stal. Proněžto trýrský arcibiskup, bratr Jindřichuov císařuov, a Jan, král český, syn jeho, a Petr, arcibiskup mohúčský, Voldmara, markrabí bramburského, k své [straně]text doplněný editorem[469]doplněno podle PulkR 91va jako připudivše povoliti, na poli blízko od Frankfurta podlé té vody Mogam Ludvíka, bavorského
