[537]číslo strany tiskujest, když biechu synové israhelští na púšti, i naleznú člověka sbierajíce drva Ol. Num. 15, 32; a když sě dále hnú proti Brixii a k branám sě přiblížie, mladost i rytieřov mladých své síle doufajíc těch jistých Brixenských pozýváchu k bojování PulkR. 104ᵃ; když pověděno, že biskup přijel, mnozí páni s svým vévodú vzdvihnú sě chtiec s ním ostati t. 129ᵇ; (Němci) vytáhli k Poděbraduom a pan Hynek proti nim vytrhne Let. 96; král (Zigmund) před ním (Žižkou) ustúpal, potom Žižka dostihne jej u Habru a udeří na lid králuov, a oni ihned prchnú k Německému Brodu a se postaví a šikují t. 118; vece jim (mudrcům) ciesař: viete-li, proč sem po vás poslal?; tehdy oni odpovědie: pane, nevieme; die jim ciesař … GestaBř. 84ᵇ; vida to lev, odběhna rychle i nakopa kořenie, přinese v uštech, rozžije i obklade Bruncvíka Baw. 5ᵇ; když biechu mnoho blúdili a tu několik dní byli, pod jednu horu přijdú, tu ť jednu řeku nadejdú tamt. 122ᵃ; (Bruncvík) sejma jilce z svého meče i sstrči na ň (na meč cizí, divotvorný) a vděje jej do svých nožnic a svój do sklepu položi i lehne t. 11ᵇ.
Sem hledí hojné věty vedlejší s an, ano…: uzřě, ano Kristus jde; uzřě Krista, au jde atp. Na př.:
jakož jste viděli Jezukrista. an do nebe jde, takéž súdit příde Zrc. 11ᵃ; Jomáš bieše na lodí, ana sě u vlnách mece, a všichni báchu sě t. 10ᵃ; viděl jsem jě, ana jdeta do římského města Pass. 307; byl by (ty) viděl množstvie židóv i pohanóv, ani za nimi (sv. Petrem a Pavlem) jdúce tepů jě, porúbají sě jim a v svatú tvář jim plijí, ana jako tichá dva beránky neodmlúváta t. 305; zítra, ano sě zabřězkuje. rytieřstvo zdvihlo sě Pulk. 112ᵇ; uda sě j’mu to viděti, ano mistr učí děti DětJež. 2ᵇ; Petr uzřě, ano Jezukrist proti ňemu jde Pass. 298; Symforianus uzřěv, ano pohani veliký hod činie t. 455; (David) vjide v stan králóv, an všickni spie Comest. 138ᵃ; viděl hospodin, an se rozmnožuje zlost Br. Gen. 6, 5; (Isák) uzřel, an velblaudové jdau t. 24, 63.
Nejčastěji bývá ve významu tom perlektivní budu samo nebo i ve spojení s infinitivem, budu nésti atp. (= perifrase pro futurum). Na př.:
(lidé) mile vše naplnichu, třetí den na pravé zořě budú všickni k hořě, z hory blsket jdieše ML. 58ᵃ; ale když sě sdravie ruší, tepirv tu bude poznáno, nač komu kak sčestie dáno Jid. 123; když Marie proti sestřě bude žalovati, hospodin odpovědě Alb. 84ᵃ; král povolav obú (lakomého a závistivého) slibi jima, což který prositi bude, že dá jemu a dvé to druhému; a lakomý nebude chtieti napřed prositi … a závistivý také nebude chtieti za nic prositi; až král … nebude chtieti bez toho býti … a závistivý bude krále prositi, aby kázal jemu oko jedno vylúpiti ŠtítV. 121; bude to naše chtěnie jako nádobie některého řemeslníka, ješto jím své dielo dělá jako nádobím…; a jakož dělník najprvé sám
![[537]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00545.jpg){kind=link}