nalez[539]číslo strany tiskuneta jej (krále), an na loži leží t. 98ᵃ; Nayam byl ubuzen, velmi sě lekne Mill. 53ᵇ; když již běchu připraveni, vzemše od krále odpuščenie na cestu sě zdvihnú t. 7ᵃ; Kán když měl umříti, káza (svým synům) před se přijíti i káže dvanádste šípóv svázati t. 73ᵃ; když biechu spolu jeli, ten pán těžce sě roznemuož, pro ňež ostavivše jej konali jsú cestu počatú t. 7ᵃ; tehdy (čarodějníci) odpoveděli a na dvé rozdělili trest na dli i položie před sebú na zemi t. 40ᵃ; král oblehne město…, sjězdóv káže střieti, že žádný k nim přijeti nemohl t. 102ᵃ; (pánové svému králi) poradili, aby biskupa jednoho … k hrobu božiemu poslal…; tehdy král jejich rady poslech … biskupa tam pošle; a když již zasě jda po zemi šel ten biskup…, král téj vlasti Aden jme dřieve řečeného biskupa…; a když ten biskup bude před krále přiveden, bude biskupovi král velmi hroziti … a biskup … sě oddal radějí umřéti…; tehdy žoldán biskupa obřězati kázal … t. 121ᵇ.
4. Někdy, zvláště v jazyku obecném, bývá praesens místo futura. Na př.: zítra máme zeměpis Us.; zítra jdu do divadla t.; kdy jedete domů, zítra či pozejtří? t.; za týden jsem doma t.; s neděle máme sv. Václava t.
Čas vlastní (budoucí) rozumí se při příkladech takových z obsahu ostatního (zítra máme…, za týden jsem…).
b) Praeteritum.
341. Tvary pro vyjádření minulosti jsou: aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum.
Shodují se v tom, že všecky vyjadřují děj jako minulý, ale liší se tím, že aor. vyslovuje děj jako minulý a při tom nic více, imperfektum jako minulý a při tom trvací neb opětovaný, perfektum jako minulý a při tom ukončený před přítomným a vzhledem k následkům v přítomnosti, a plusquamperfektum jako minulý a při tom ukončený před jiným minulým.
Klade pak se aorist, imperfektum, perfektum a plusquamperfektum s příslušnou nuancí významu, kdvž na tom záleží a když chci, aby byla vyjádřena, nikoli, když by se dala vůbec vyrozuměti a žádati. Mnohdy mohlo by něco podle významu svého býti vyjádřeno imperfektem nebo perfektem nebo plusquamperfektem, ale vypravovateli nezáleželo na tom, nestál o to, položil tedy aorist (nebo perfektum skleslé ve význam aoristový). Na př.:
jež (orlicě) bieše chytře vymyšlena AlxV. 1248 – jež bě chytřě vymyšlena AlxH. 3, 9; v niež (skříni) ležéše jich svacině AlxV. 1219 – v níž ležala jich svatyně AlxH. 2, 9; ciesař Čechy vini DalC. 32 (mohlo by býti i vinieše); král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti t. 92 (mohlo by býti též nesmějieše); pakli sě kdy stala která sváda, u stařějšieho byla rada t. 2
![[539]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00547.jpg){kind=link}