[538]číslo strany tiskupřipraví to nádobie, jímž by dělal, a pak tiem nádobím bude dělati, takéž duch svatý atd. ŠtítBud. 132; když ji toho muž svatý nechtějíše zbaviti, tehdy ona bude rozprávěti OpMus. 18ᵃ; lidé jemu (svátému muži) budú chválu vzdávati a jej ctíti velmi, tehde on toho bude zbiehati a tak odtud zajide do města t. 3ᵃ; a když již zasě jda po zemi šel ten biskup…, král téj vlasti Aden jme biskupa…, a když ten biskup bude před krále přiveden, bude biskupovi král velmi hroziti, nepřijme-li zákona Machometova Mill. 121ᵇ; (král) když na moře přijide, bude jezditi po břehu Baw. 2ᵃ; tehdy ztrže se vietr a vlny budú korábem metati tamt.; a on do moře je (Bruncvík urážené hlavy) umetal a bude tepruv pravdu věděti t. 12ᵃ; lev … zařváše i poče se s drakem bíti…; Bruncvík vyskočieše i budeta se tepruv oba (lev a Bruncvík) udatně s drakem bíti t. 11ᵃ; (králová krále) obchytěvši(!) jeho bude jeho prositi, aby s ní zóstal t. 2ᵃ; (v Egyptě, v krámě kupeckém) žena neprodává, jako obyčej mají prodávati v jiných zemiech, a seděti bude žena nad krámem, toho tam nenie KabK. 34ᵇ; viděl sem, že Arabové plné oči osazené budau míti muchami, však pro lenost neseženau jich Har. 2, 204; (Kostomlatští žalovali na faráře:) maje nám nedělního času slovem božím sloužiti, bude žráti v krčmě do světa (do svítání) v sobotu na neděli WintCírk. 663 (z r. 1596).
V textech pozdějších, zejména v textech XV stol., často se vyskýtají vedle sebe slovesa tvaru praesentního a aorist Ono pak sloveso tvaru praesentního jeví se nám (jsouc vedle aoristu) jako praesens absolutum, ale to je trvám jen zdánlivé: vlastně by to měl býti též aorist a neumělostí písářovou dáno za to praesens. Výklad tomu: aor. silný je někdy tvaru stejného s praes., na př. nese = fert i tulit, nesú = ferunt i tulerunt; proto tvary tyto v době, kdy vymírají a když nalézají se jen v písmě, buď berou se za praesens, a tu může býti vedle sebe nese tulit (vzaté za fert) a jme cepit, buď berou se za aoristy (to častěji), a ježto se vidí u nich ſormální stejnost mezi aor. a praes., tedy klade se také praes. tvar sloves jiných za aorist, t. j. analogií béře se také jme, padne, padnú … za aorist. Z toho jde v textech veliké matení, na př. v Troj. (podle ohledáni M. Opatrného 1882), v Mill. a Mand.
Některé příklady tomu:
do toho města Jazon a Herkuleš s tovařiši svými vjidechu. A když po ulicéch se berau…, diví se lid veškeren jich kráse a tieží se mezi sebú, jací sú to lidé; a když tieží, nemají, kto by je zpravil, až i k vratóm dvora přijdau … Troj. 23; Medea lásku tu usiluje přikryti, aby od těch, kteříž na ni patřiechu, nemohla býti poznána t. 30; jakými tesknostmi srdce Medee bylo súženo, když čije, ano čeleď noc mařie…; a tak sem i tam po pokoji se vrte, brzo běží ke dveřím, již-li čeleď se ku spaní strojie, brzo k oknóm t. 39; když (Thelefus a Achyles) přijideta, nalez[539]číslo strany tiskuneta
![[538]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00546.jpg){kind=link}
![[539]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00547.jpg){kind=link}