[533]číslo strany tiskuJiné příklady: (nepřátelé) Čechy sú zjímali Pulk. 63ᵃ; Říměné ny zjemúce zvieží Hrad. 74ᵇ; někteří jsau zjímáni a odvedeni do šatlavy TomP. 3, 517; (Novoměštští) mistry, kteříž neutekli, zjímali a vsázeli na rathúz Let. 120; (jiní mnozí) na rathúz sú vsázeni t. 610; tehda dělníci od té jěskyně kamenie odváleli Pass. 366; nebo smy své oružie pometali od sebe Otc. 272ᵃ; oni (tři králové) proti ňemu poklekavše bohem jej býti ukazováchu Kruml. 108ᵇ; některé (dievky) přěd nimi vzklekachu DalC. 15; pro ňežto klekajíc bohu chválu všickni vzdali Pass. 369; rovové sě zotvierali Zrc. 10ᵃ; (židé) se sebe své pláščě i rúcho snímavše počěchu sv. Ščepána kamenovati Pass. zl. Mus. 2ᵇ; upřiehajte koně a vsedajte jezdci ProrOl. Jer. 40, 3; na kteréž (tři koně) Soběslav, Oldřich i Jetřich rychle vsedavše do Polsky pospíšili Háj. 163ᵇ; juž na ň Sasici ssědachu DalC. 50; páni vsedavše na koně i jeli Let. 514; (židé) své na ň mečě vytrhachu Vít. 48ᵃ; když se voda upokoji, (žáby) vzdvihavše oči svoji onu kládu i zočichu Baw. 63; v pondělí stínáni sú třie mládenci Let. 43; všecka čeleď jest stínána t. 115 (čeleď významu hromadného); to smy slýchali, že jsú sě mnozí pro chudobu oběšovali a črtu sě poručovali Vít. 45ᵃ; potom pánóm dachu (vodu) a ti ť se ctně umýváchu Baw. 219; paní měšťky chodíc pana faráře vítat, utratily za pivo 5 grošů (je řeč o vítáni jednom) WintCírk. 500 (z r. 1520); (Zručští přijeli pro kněze) napínanými kušemi t. 527 (z r. 1510); (spiknutí) vyzrazeno jest v čas a původcové jeho jsou zvěšeni Malý, Amerika 6, 193.
Odchylkou bývá tu dokonavé sloveso durativní nebo jednodobé. Na př.:
kázal jě oba stieti Pass. 353, t. 298; (král) káza všěm hlavy stieti KatBrn. 294; král kázal oněm rytieřóm hlavy stieti Pass. 362; beze všeho súdu jim hlavy stěli t. 398; všech deset sťali sau Let. 670.
12. Když o ději pohybovém má býti pověděno, kam pohyb směřuje, volí se náležité sloveso trvací; a když má býti řečeno, kde se pohyb děje, volí se příslušné sloveso opětovací. Na př. někdo jde do města, nebo do světa; tážeme se ho: kam jdeš? nebo pravíme pověz nám, kam jdeš, a on odpovídá: jdu do města, do světa; a když se vrátil, tážeme se (o témže ději): kde jsi chodil?; nebo pravíme: pověz nám, kde jsi chodil, a on odpovídá: chodil jsem po světě. – A podobně: kam jedeš? – jedu do města, do světa; kde jsi jezdil? – jezdil jsem po světě; kam to dítě neseš, nebo vedeš, nebo vezeš? – kde jsi to dítě nosil, n. vodil, n. vozil?; kam se ženeš? kde ses honil? – kam tu káru táhneš? kde jsi tu káru tahal?; chodím po městě, jezdím po městě, jezdím po světě; atp. Děj pohybový při pojetí „kde“ (= na kterých, po kterých několika, mnoha místech) drobí se v několik (mnoho) stejnorodých dějů menších a ty se pak vyjadřují slovesem opětovacím.
![[533]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00541.jpg){kind=link}