Krom toho je třeba, aby ve skladbě byly shrnuty a vyloženy také rozmanité způsoby, jak se vyjadřuje význam stupňovaný; dále výrazy, kde se zastupují význam klidový a pohybový; a výrazy pro vespolnost a střídavost.
2. Věci, o kterých zde dále jednati jest, jsou tedy: I. grammatické číslo (numerus); II. grammatický rod (genus); III. grammatická osoba (persona); IV. jméno podstatné; V. jméno přídavné; VI. zájmeno (n. náměstka); VII. číslovka; VIII. pády prosté (casus); IX. předložka a pády předložkové; X. sloveso; XI. příslovce; XII. spojka; XIII. citoslovce (n. mezislovce); XIV. stupňování významu; XV. pojetí klidové a pohybové; XVI. výrazy pro vespolnost a střídavost.
I. Grammatické číslo.
140. Grammatické číslo je troje: jednotné n. singulár, dvojné n. duál a množné n. plurál.
Vyjadřuje se skloňováním a časováním; slova tak zvaná neohebná, t. j. která nejsou schopna ani skloňování ani časování, nevyjadřují také grammatického čísla.
Singulár.
141. 1. Singulár bývá tam, kde vůbec rozumí se věc jen jedna; na př.: pták letí, vidíme ptáka letěti.
2. Výraz A a B nebo A s B jest grammaticky té formy, že je při něm náležitý singulár; na př.: písmo a rozum i přirozenie nedá starému dětinnu býti Šach. 301ᵇ; Petr s Pavlem nosidla vzě na sě Vít. 40ᵇ, jeden muž póde s ženú přes lúku Šach. 300ᵃ; jeden Němec s synem na pút šel Pass. 355; tu sě biskup i s starostú přěsta tázati t. 368; otec se synem jde do města Us. nč.
Častěji však bývá při něm vazbou podle smyslu plurál nebo duál; na př.: Jan evangelista s jinými plakáchu Vít. 56ᵃ; ta jistá řebřie Ježíš s svú matku držiesta Pass. 418; otec se synem jdou do města Us. nč. Srov. v § 145 č. 2 a 147 č. 10.
Při výraze A a B bývá v češtině nové plur. pravidlem; na př.: otec a syn jdou do města; já a ty jsme přátelé.
3. Singulár je pravidlem, když pojem kollektivní vyjadřujeme adjektivním (adjektiválním) neutrenim; na př.: všecko dobré – lat. omnia bona. Slovanština, germánština a románština volí si zde singulár, řečtina a latina plurál. Náklonnost k singuláru je v jazyce českém tak mocná, že i v překladech z lat., jež jsou téměř doslovné, zde bývá odchylka. Na př.:
všecko podvirhl pod nohy jeho omnia ŽWittb. 8, 8; jenž činí to haec t. 14, 5; uchýlili na tě zlé mala t. 20, 12; již zaplacijí mi zlé za dobré mala pro bonis t. 37, 21; zaplacováchu mi zlým za dobré mala pro bonis
