také ve větě »půjdu dolem« poznáváme ve výrazu dolem zřetelný instrumental jména podstatného důl; –
naproti tomu ve větách »půjdu horem« a »půjdu tudy« výrazy horem a tudy nejsou tvary ohnuté; –
a ve větách »půjdu rychle« a »půjdu rychleji« jsou rychle a rychleji výrazy ovšem původně ohnuté, ale ohnutí jejich není již – ze samého jazyka nynějšího – zřetelné.
Ve větách »bylo tma«, »bylo zima« zdá se, že tma a zima jsou nominativy a snad podměty; vskutku však jsou to nominativy stlačené ve význam příslovcí.
Výrazy příslovečné jednoslovné, které buď nejsou tvary ohnuté, na př. zde, – buď mají tvar ohnutý, ale z jazyka nynějšího již nezřetelný, na př. rychleji, – nazýváme příslovce.
2. Příslovce jest jednoslovné
dílem od původu, na př.: prý, rychle, loni, zde, tehdy…-, –
dílem stalo se výrazem jednoslovným tím, že výraz původně víceslovný se spřáhl ve slovo jedno: na př.: příslovečný výraz víceslovný na vz chválu spřáhl a změnil se v příslovce naschvál, – a podobně spřahlo a změnilo se z jitra v zítra, – z vláště ve zvláště (sr. HistMl. III 1, § 292), – do konce v dokonce, – před se v přece, – v obec ve vůbec, – o všem v ovšem, – léto se (= léto toto) v letos, – dьnь sь (= den tento) dьnьsь = č. dnes (v. § 207 č. 3), – a rci v arci, – nech(ej) že ti v nechžť a nešť (ob.), – bóh daj že v bodejž atd.
3. Z čeho příslovce vznikla a jakého jsou původu tvaroslovného, je dílem v PřírMl. § 304 vyloženo, dílem zde na různých místech připomínáno.
Důležitou při vznikání tom okolností bývalo, že slovo, jež se přetvořovalo v příslovce, vypadalo ze svého druhu vlastního. Odloučeno pak od slov sobě příbuzných (osamoceno, isolováno) propadalo jednak změnám mimořádným, jednak nebylo účastno proměn pravidelných a tím se stalo, že tvar mnohých příslovcí je nám dílem nezřetelný, dílem naprosto nevysvětlitelný.
Při tom měnil se mimořádně a rychle také význam. Vidíme to, když na př. srovnáme významy do-konce ve větách a) »setrval jsem až do konce« a b) »nevím dokonce nic«; v a) jest »do konce« příslovečné určení s významem svým náležitým, naproti tomu v b) je dokonce příslovce s významem skleslým v pouhé sesílení významu nic. Jiný poučný příklad je v příslovci prý (o němž v. HistMl. I, § 123).
4. Mnohá příslovce jsou utvořena z kmenů zájmenných, jednak z tázacích a vztažných, jednak z ukazovacích, – a v těch drží se i význam zájmenný, jednak tázací a vztažný, jednak ukazovací.
