(Daria) ujisci, chtě sě v smrt přěde ň poskýsci AlxBM. 4, 22; král zamysli, chtě jěti lovit Pil. b; nijeden z vás nevěr tomu, bych tuto věc zamyslil, chtě kteréj zlobě AlxB. 8, 21; v tu dobu (je peklo stvořeno), kdy je Lucifer pomyslil, chtě sě bohu protiviti LucidF. 131ᵃ; umyslil sem sobě (já, sv. Vojtěch), chtě sě zdvihnúti do Říma PulkR. 31b; (Kato) myslil na to, chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ: (člověk) zapřel-li ť by (Krista) na ten úmysl, chtě sě prvé zpoviedati a potom u vieře seznati ŠtítBud. 190; (básník, skladatel NRady) má úmysl někaký, chtě nás v omyl uvésti NRada 62; (Nabuchodonozor) má na svém úmysle, chtě podbiti všěcky země pod svú říši ut subiugaret Ol. Jud. 2, 3; (Nero) neliutoval, chtě vzvěděti, kak sě vschoval. když ležal mateři u břišě ApD. a; jestliže pohnaný se zamlúvá, s jitcem se chtě sjednati, a pak nesjednaje i odejde, jistcovi bude dáno za právo Offic. tab. 150.
V jazyku novém jsou za tyto vazby participiální věty vedlejší účelové nebo věty s že; na př.: usiluješ, abys nesl; máš úmysl, abys nás uvedl v omyl; – ujišťuješ, že jej chceš viděti atp.
5. činíš sě nevěda, mníš sě nesa, mníš sě jsa čilejí, myslíš ležě (= myslíš, že ležíš) atp. Na př.: čiň sě toho nevěda Boh. 348; čiň sě toho neslyšě t. 341; nečiň sě mněje, ale věda Tkadl. 2, 74; ač sě činíš nevěda t. 1, 78; muž učiniv sě spě počě chrápati GestaKl. 51; Saul činieše sě nevěda Comest. 132a; (Abram) činieše se toho netbaje t. 30b; (ten) se učiní toho nevěda, což příleží ChelčP. 16a; učiňen jest člověk moha umřieti i nemoha umřieti Comest. 8a; činil se neslyše Blah. 20; činil sem se neslyše Br. Isa. 42, 14; čině se nedbaje Kar. (Výb. 1, 565); král činil se nevěda Pal. 4, 2, 240; ani sě mní uteka Pror. 95a; ten zisk, jenžto mní maje, otloží AlxBM. 5, 28; anděli sú sě mě utěšiec mněli Hrad. 39b; liška mnieše oklamajíc čbána, naliť sě oblúdi sama t. 130a; mní sě se mnú viežě cěpy Jid. 102; by byl velím viece mdlejí, jímžto sě mněl sa čilejí AlxB. 2b; mníš sě kúpě u Vltavě? DalC. 50; mniech ztepa všěcka kniežata, proto mi dána dóstojná otplata t. 40; kdež se mníš v čisté trávě seda, varuj se lítého hada Smil. přísl. (Výb. 1, 846); kdež mníš všicku svú péči slože, chovaj se tu vlka z ovčí kóže t.; já mniech učenníka jmaje, naliť nad mě mistr tet vžda je DětJež. 4ᵃ; když se mníš špilú ozdobě, nenávist vezmeš sobě Baw. 59; domnievach se v pokoji stoje t. 125; byli byšte domnění jsúce múdří Ol. Job. 13, 5; mysléch leže sám jediný, nečijéše nikte jiný AlxV. 863 (myslil jsem, že ležím sám jediný, nebděl…); (Darius) sě domysli toho, majě viece lidí AlxV. 1439; jenž sě líčieše jsa popem se sacerdotem ferebat Ol. Est. 11, 1; Pilát naděje se dosti učině židóm… vece ML. 103ᵃ.
6. zřiš sě stojě, vidíš sě živ býti nemoha, nalézáš sě hotov jsa umřieti atp. Na př.: sv. Bernard (u vidění) uzřě sě přěd králem nebeským na súdě
