Pilátův, vida ve hvězdách, že by dnes mohl zploditi syna pověstného) mienil, chtě z toho jmieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude Štít. uč. 9ᵃ; Kato myslil na to chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ; Oldřich snažil sě jest byl chtě kniežetem býti PulkR. 74ᵇ.
3. Participium praes. act. -nt vzhledem k povaze modální je významu zpravidla indikativního; v. příklady uváděné v č. 1 a 2. Někdy je významu kondicionálního nebo vůbec jiného než prostě indikativního. O tom rozhoduje kontext a subjektivní pojetí. Na př.: bude vzpomínati boha, což nečinil, dobřě moha Hrad. 138ᵃ (= ačkoli mohl, pokud mohl); styď sě nechtě sě učiti Vít. 82ᵃ (když, poněvadž…); plete sě v to a neuměje DalJ. Úv. 4; ač se v tobě nemoc znietí, maje i nebudeš mieti Vít. 77ᵇ; aby byli zbaveni túhy, v kteréj koli núzi jsúce, k ňemu nábožně volajíce Hrad. 21ᵃ (= když budou…, jestliže…); najviec smútíš nepřietele bydle v ustavičné ctnosti NRada 1827; tak řka kněz, lhal by HusE. 2, 162 (= kdyby tak řekl…); i hřešil ť by poprávce, pustě zlého, toho nepopravě ŠtítV. 95.
364. Vazby participia praes. act. -nt jsou A. kongruentní a B. absolutivní.
A. Hlavní způsoby vazeb kongruentních jsou tyto:
1. perifrastické výrazy se slovesem pomocným býti, praes. jsem nesa n. přinesa, impf. biech nesa, aor. bych nesa, perf. byl jsem nesa, fut. budu nesa, impt. bud nesa, kondic. bych byl nesa. Participium bývá děje imperfektivního: jsem nesa atp., někdy děje perfektivního: jsem přinesa atp. Výrazy podobné jsou také v řečtině, latině, germánštině, litevštině a staroslověnštině; na př. řec. τὸ πλῆθος… ἦν προσευχόμενον Evang. Luk. 1, 10, ἔσῃ σιωπῶν καὶ δυνάμενος λαλῆσαι eris tacens et non poteris loqui t. 1, 20, ἀυτὸς ἦν διανεύνων byl znamení dávaje t. 1, 22; lat. omnis multitudo populi erat orans Luk. 1, 10, eris tacens et non poteris loqui t. 1, 20, ipse erat innuens illis t. 1, 22; germ.: v got. zpravidla podle řečtiny, jinde šíří se to samostatně, v angl. provedeno veskrze celou konjugací; střhn. er wirt mich gerne sehende Trist., die liute werdent stênde t. Weinhold § 418; lit. asz esmi sakęs jsem soukaje Schleicher LitGr. 302; stsl. vьse množьstvo ljudij bê molitvą dêję Zogr. Luk. 1, 10, bądeši mlьčę t. 1, 20, bądi oblastь imy t. 19, 17. V češtině jsou jenom v jazyku starším; vyskytuji se v textech některých hojněji, na př. v Alx., Baw. a j., naproti tomu ve mnohých jiných zřídka nebo nikdy; doklady jim jsou některé ještě ve stol. XVI; ještě za Blahoslava »někteří tuto způsobu (byl káže, byv kázání čině) často i v obecném mluvení užívají« a dopouštějí se tím prý barbarismu Blah. 157 a 199. Doklady:
