str. 200); Kirnaz v list. Anežčině asi z r. 1228 (orig. dvor. knih. Víd., otisk. v Šemb. lit. 3 466); Lusas v zakl. list. Bolesl. (paděl, v XIII. stol., Palacký l. c. 338), t. j. Lužas, nč. Lužanech; Lubczas v zakl. list. Opatov. (paděl. v době staré, dat. r. 1086, Palacký l. c. 339). t. j. L’ubčas, nč. Libčanech; in villa Horaz Kosm. pokrač. 1282. nč. Hořanech, in villa Wranas Reg. IV r. 1341, t. j. Vraňas, nč. Vraňanech; – Dlascouicih List. Lit. z r. 1218, Pocraticich t., Sitinichich (Žitinicích) t., Syienicich List. Lit. dat. z 1057 (ze XIII stol.), Pocraticih t.
2. Zřídka se vyskýtá v textech českých. Na př.: Pavel dal jest Plosskovicih zemu List. Litoměř, r. 1057 (ze XIII. stol.); Vlach dal jest Doleas zemu t.; by na mo(s)cě prazie… nebude (!) viděti Čecha AlxB. 6, 27 (= v. 240).
3. Původem svým patří sem příslovce a předložky významu místního vně, kromě, mezi, zádu, skrzě, doma, dole a slc. hore. Příslušné k nim nominativy, dílem zaniklé, jsou: ven (= venek, srovn. § 250 č. 1), kroma, mezě, zad, skrz (= zpodstatnělé adj.), dóm, dól, hora.
Příslovce doma má -a z původ, -ō a to je duplikát koncovky u- kmenové -ōu (Zubatý).
Výklad Prusíkův (v progr. gymn. Příbram. 1876), že slc. hore je dat.. je mylný.
4. Lokál na pohled prostý jest v případech, jako jsou: tu Veselém, Půh. 2, 25, tu Vážanech t. 1, 154, tu Veselíčku t. 1, 166, tu Vlkoši t. 1, 169, mých lidí Vrahovicích t. 1, 230, ten (sv. Metuděj) Velehradě křtil Čecha prvého DalC. 23; vzmluvi velikéj pokořě AlxH. 4, 38; ande bradaticě ve krvi jakžto vodě kálé AlxH. lᵇ; Vedrovicích, Vémyslicích, Veškově, Vlachovým lesi atp. BartD. 2, 287. Tu byl lokál s předložkou v, ale ta splynula s následujícím v-.
Dále v případech jako: mládec k svatému tělu hlavách přistúpiv Pass. 146; kázal jeho jieti a žaláři zamknúti PassZ. 170; těchto stupniech choď tiemto řádem Alb. 105ᵃ (rkpis XVII. F. 10 má: v těchto stupních); zákonníci duchovní časích budúcích býti měli PassZ. 170; – stojí tyčka prostřed dvoře Suš. 749; Bambeřicích, Prostihově, Postřelmově, Mladkově, Dubicku, Dvořiskách, Letovle a j. BartD. 2, 287 (zábř.); Turnově Us. ob. Tu předložka v byla, ale vynechána.
275. Lokál času.
1. Vyskýtá se ve stč. výrazech zimě (zímě), létě, dne, noci, sʼ noci n. sʼ nóci (= sí noci), jutřě, hodě (ve výraze pozdě hodě = pozdě v čase), (té) hodině.
Na př.: to zimě bieše Krist. 69ᵃ, proste, ať běhánie vaše nebude zimě ani v sobotu Štít. ř. 232ᵇ, zimě Durink děťátko na led vyvede DalC. 21, bylo zimě Sv. 176, což zimě jie Ol. Prov. 6, 8, střecha tesklivá zimě t. 27, 15, (člověk),
