Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<394395396397398399400401402>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

str. 200); Kirnaz v list. Anežčině asi z r. 1228 (orig. dvor. knih. Víd., otisk. v Šemb. lit. 3 466); Lusas v zakl. list. Bolesl. (paděl, v XIII. stol., Palacký l. c. 338), t. j. Lužas, nč. Lužanech; Lubczas v zakl. list. Opatov. (paděl. v době staré, dat. r. 1086, Palacký l. c. 339). t. j. L’ubčas, nč. Libčanech; in villa Horaz Kosm. pokrač. 1282. nč. Hořanech, in villa Wranas Reg. IV r. 1341, t. j. Vraňas, nč. Vraňanech; – Dlascouicih List. Lit. z r. 1218, Pocraticich t., Sitinichich (Žitinicích) t., Syienicich List. Lit. dat. z 1057 (ze XIII stol.), Pocraticih t.

Zřídka se vyskýtá v textech českých. Na př.: Pavel dal jest Plosskovicih zemu List. Litoměř, r. 1057 (ze XIII. stol.); Vlach dal jest Doleas zemu t.; by na mo(s)cě prazie… nebude (!) viděti Čecha AlxB. 6, 27 (= v. 240).

Původem svým patří sem příslovce a předložky významu místního vně, kromě, mezi, zádu, skrzě, doma, dole a slc. hore. Příslušné k nim nominativy, dílem zaniklé, jsou: ven (= venek, srovn. § 250 č. 1), kroma, mezě, zad, skrz (= zpodstatnělé adj.), dóm, dól, hora.

Příslovce doma -a z původ, a to je duplikát koncovky u- kmenové -ōu (Zubatý).

Výklad Prusíkův (v progr. gymn. Příbram. 1876), že slc. hore je dat.. je mylný.

Lokál na pohled prostý jest v případech, jako jsou: tu Veselém, Půh. 2, 25, tu Vážanech t. 1, 154, tu Veselíčku t. 1, 166, tu Vlkoši t. 1, 169, mých lidí Vrahovicích t. 1, 230, ten (sv. Metuděj) Velehradě křtil Čecha prvého DalC. 23; vzmluvi velikéj pokořě AlxH. 4, 38; ande bradaticě ve krvi jakžto vodě kálé AlxH. lᵇ; Vedrovicích, Vémyslicích, Veškově, Vlachovým lesi atp. BartD. 2, 287. Tu byl lokál s předložkou v, ale ta splynula s následujícím v-.

Dále v případech jako: mládec k svatému tělu hlavách přistúpiv Pass. 146; kázal jeho jieti a žaláři zamknúti PassZ. 170; těchto stupniech choď tiemto řádem Alb. 105ᵃ (rkpis XVII. F. 10 má: v těchto stupních); zákonníci duchovní časích budúcích býti měli PassZ. 170; – stojí tyčka prostřed dvoře Suš. 749; Bambeřicích, Prostihově, Postřelmově, Mladkově, Dubicku, Dvořiskách, Letovle a j. BartD. 2, 287 (zábř.); Turnově Us. ob. Tu předložka v byla, ale vynechána.

Lokál času.

Vyskýtá se ve stč. výrazech zimě (zímě), létě, dne, noci, sʼ noci n. sʼ nóci (= sí noci), jutřě, hodě (ve výraze pozdě hodě = pozdě v čase), (té) hodině.

Na př.: to zimě bieše Krist. 69ᵃ, proste, ať běhánie vaše nebude zimě ani v sobotu Štít. ř. 232ᵇ, zimě Durink děťátko na led vyvede DalC. 21, bylo zimě Sv. 176, což zimě jie Ol. Prov. 6, 8, střecha tesklivá zimě t. 27, 15, (člověk),

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 7 měsíci; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).