až ho utopi JidDrk. 89; – vzieti chléb synovský a vrci psóm HusE. 2, 95; – druhému nádctému létu sáhl byl ROlB. 114ᵇ.
Při slovesích státi (praes. stanu), státi (praes. stoju), při některých jejich složeninách a při -staviti. Na př.: prvý, ktož tě potká, tomu stój DalC. 19; by pro ň (choť pro svého choti) jednéj ráně stála Kat. v. 2357; lépe bylo luňákovým bojóm státi, než strastné časy trpěti Baw. 65; (holubové) chtiece státi luňákově zlobě t. 65; státi někomu v slovu, v slibu, v smlúvě Vel. Jg.; – (člověk) ostojí těmto zlým žádostem Alb. 8ᵇ (zvítězí…); bych mému hříechu ostáti mohl Rúd. 20ᵇ; ač by který koli ostál jednomu si praevaluerit Ol. Ekkl. 4, 12; žádný nebude moci vám ostáti resistere t. Jos. 1, 5; ostál jest ten lid tomu lidu praevaluit t. 3. Reg. 16, 22; ostáv jie (sestře) podávil ji t. 2. Reg. 13, 14; Svatopluk vida, že ciesařovi ostáti nemóže PulkL. 36; Soběslav králově moci nemohu ostáti Pulk. 114ᵃ; neb tu mnohu s málem kněz český ostál DalC. 58; – kdo se smrti nebojí, ten každému dostojí Mudr. 118; – všě mi sě túha dostala Hrad. 54ᵃ; bohu slúžiec nebesóm sě dostali Pass. (Bartoš Dat. 4); boha chváléc věčnému sě přiebytku dostali Pass. 489; tehdy sě jemu (bohu) dostaneš Hrad. 137ᵇ: komu ty se dostaneš Pís.; nali sě jʼmu (Alexandrovi) to dostalo AlxŠ. 5, 1; avšak sě mu to dostalo, jež pobi ty všě vojě AlxV. 1137; tělo červóm, zbožie přátelóm a duše čertóm se dostala HusE. 2, 243; až sě jie (masti) mnohým nedostalo Mast. 197; co sě nedostává mně ŽGloss. 38, 5, ŽWittb. t.; co sě nedostává mně AlxV. 753; – představiti někomu někoho Us. nč.; – ráno nastojiu tobě astabo ŽKlem. 5, 5; král český našemu volení (za císaře) užitečně nastojí Pulk. 135ᵃ; (Jindřich) nastojieše silně tomu, aby ona (Elžka) povolila t. 177ᵇ; žena nastojieše muži, aby s ní ovoce hryzl Kruml. 3ᵇ; když já nastách tomu, chutně k tomu jeho nutě JeronMus. 47ᵇ.
Při složeninách -ložiti, -lehnúti, -léhati, -ležeti, -klásti, -kládali. Na př.: naložiti, nakládati někomu něco Us. nč.; jemuž jest naložil křivým súdem (stranil) Štít. uč. 80ᵇ; Elžka nakládajíc Albrechtovi utekla (straníc) Pulk. 175ᵇ; Joab nakládal Adoniášovi Ol. 3. Reg. 2, 28; – kámen hlavě za podušku kladiechu DalC. 37; (spasitel) troji odplatu pokládá svému milovníku HusE. 2, 209; hlava, ač v sobě jest plně zdráva, však když údové pod ní trpie, to sobě pokládá t. 3, 126; – přiložiti, přikládati nečemu víru Us. nč.; pán rybě pečené plástku chtěl jest přiložiti HusE. 2, 148; jiných kusóv mnoho mi křivé přikládají t. 2, 114;– uložiti někomu něco Us. nč.; – (ciesař) sě Mediolanu položi DalC. 47; aby do kostela nechodili, dokud Šimonovi nepoložie peněz HusE. 1, 461; položili sú jemu tu popudnú otázku t. 2, 398; mlčenie jest v klášteřiech položeno zákonníkóm t. 1, 265; mnozí položili sú sobě některý hřiech v obyčej t. 1, 488; – žena, která podloží sě hovadu t. 1, 19; dva podstavky každé
