(bůh) ať dá nám toho doždati… Trist. 144, jedva August doždav rána nahoru inhed jide LegSchwatz. 2; tu bývají vazby jiné: kak sě jest čemu nadieti Štít. uč. 7ᵃ, naději sě světlu Ol. Job. 17, 12, Kladr. tamt., (Herodes) tomu sě velmi nadál Umuč. 2ᵃ; tu bliz sebe stáchu vojě čakajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú AlxH. 4, 29, ruhotu čakalo srdce ŽKlem. 68, 21; –
při slovesích -kusiti. Na př.: okusiv pitie hořkého Hrad. 91ᵇ, ktož jie (masti) okusí Mast. 174; krmě okušijě Alb. 93ᵇ; král toho káza zkusiti Hrad. 95ᵃ, ať jich zkusím Ben. Jg., že těch věcí zkusíš t.; nádobí hrnčířského zkušuje pec Br. Jg., (diábel) některých vzkušije ku prolití krve Kruml. 86ᵇ, ješto zkušujiú střiebra ŽWittb. 65, 10, zkušijě (part.) jeho viery Hrad. 100ᵃ, (diábel) některých vzkúšie skrze lakomstvo Hrad. 87ᵃ; s tobú všeho pokusím AlxBM. 6, 22, (Bessus) jʼho (meče) pokusil t. 8, 5, chtěl jsem vašie viery pokusiti DalC. 49, pokusmy toho Ol. Sap. 2, 17; zlost jich pokúšěla Hod. 76ᵃ, často toho pokúšeli Pass. 468, jakož v ohni pokúšějí střiebra Ol. Prov. 17, 3; jenž pokušoval nových rytieřóv probabat Pror. Jer. 52, 25; ktož jéj (milosti boží) zakusí NRada 274; tu bývá akkusativ: zkusil si sirdce mé ŽWittb. 16, 3, tam jej zkusím Br. Jg.; každou chvíli zkušuješ jej (člověka) tamt.
259. Genitiv příčinný.
Genitiv příčinný bývá:
při slovesích a jménech, znamenajících litování, želení… Na př.: nelitujž života svého AlxV. 1724, ktož rád bližnieho lituje Alb. 17ᵃ, že tak lituješ jeho hlavy? Umuč. 2ᵃ. silným úrazem zemdlévá žaludek a lituje mozku pro bliznost Sal. 419, srdce jich (cev) lituje tamt., (kníže) bude přinucen litovati (mstíti) křivdy své List z r. 1513 (cit. v Pal. 5, 2, 236), nad ním se mstila litujíc své křivdy, již jest jim činil BrandlGloss. 135 (z Let.), aby toho litovali skutečně Háj. 134ᵃ, (sv. Prokop) počě jeho litovati Hrad. 19ᵃ; líto mi, Jezukriste, tebe Hrad. 80ᵃ, by j’mu líto svých života AlxV. 1605; – každý má želeti hřiechu Štít. uč. 100ᵇ, viz a žělej mne Ans. 2, žělejte se mnú mého syna Hrad. 50ᵇ, želejme své viny Štít. ř. 221ᵇ želeji toho Krist. 8ᵃ, (sv. Petr) zaplakáše žělejě shřěšenie t. 97ᵃ, aby toho žělel Alb. 16ᵇ, lidé želejí toho ŠtítV. 138, toho želévě AlxBM. 1, 21, čeho smy žěleli Modl. 160ᵇ, když člověk žělé všeho nepokojě Alb. 16ᵇ; dušě netbá tak odivných smutkóv požěleti Modl. 54ᵇ; žěl mi toho t. 6ᵇ, buď žel toho hospodinu Hrad. 144ᵃ, jest mi žěl toho t. 103ᵃ, najviece mi toho žěl Pass. 321, chce vám žěl toho býti AlxM. 1, 7, buď tebe žel bohu Baw. 81, – vazba jiná: by mi nebylo tak žěl za ň Alb. 16ᵇ; – toho pyču LAl. g, taký zlého pyče Štít. ř. 192ᵇ, sám nevie, právě-li pyče hřiechóv Štít. uč. 150ᵇ, najposledy pyčem těch závin t. 127ᵇ, mé žalosti pyčte LAl. h, pyčte jeho Hrad. 53ᵇ, (král) pyče (part.) poručené čstnosti
