pusti GestaKl. 216; z toho vzniklo čistov niti, čistonit, čistovnit a adv. čistovaniti, v. § 186 d; – libost všiej cti lichú Kat. 154; – budeš prázden mé roboty Apoll. 144ᵃ, všie viery k nim prázdni buďte DalC. 70, aby prázden byl oné druhé smrti Štít. ř. 129ᵃ, kto móž prázdnějí býti světského hluku t. 222ᵇ; – jeho vlásky, všie poskvrny nahé, svietie jako zlato Kat. 42, jsme lidé oděnie nazí Trist. 381, (ovce) svého rúnce náha jsúci Baw. 42; – jsem prost povinností Us.; – jenžto sú všie vóle siři Rúd. 2174; – budeš zdráv té nemoci Chir. 228ᵇ.
Sem patří také genitiv při komparativu a superlativu. Na př.: což viece deseti hřiven Rožmb. 68, květe, všeho kvietie kráše ktvúcí Hrad. 55ᵃ, sukně košile bližši nebývá DalC. 36, (oni) budú sebe pilnějše Štít. uč. 123ᵃ, múdrost jeho bude nižši tebe Ol. Job. 15, 8, – všěch najdřieve AlxM. 1, 18, jěž (Maria) jest všech krás najsvětlejšie Kat. 34 atp.; jiné příklady v. § 190 č. 2 a a § 191 č. 2.
Z toho vznikly výrazy adverbiální: kdyby byl sebe chytřejší, kdyby jich bylo sebe víc. kdyby bylo sebe hůř, sebe líp Us. –
Vedle genitivu prostého bývá jak při slovesích, tak při jménech genitiv předložkový, s ot, přěd atp., který časem ovládá. Na př.: odšed od nich Vít. 47ᵃ; by od zlého světa odstúpě přivinul sě k Jezukristu Pass. 311; ot tebe otlúčen Kruml. 101ᵇ; ot toho sě otřečil Mand. 70ᵇ; kto sě skryje ot horkosti jeho ŽWittb. 18, 7, stromové jie (země) od horkosti slunečné kryjiechu Troj. 52ᵇ; chovajte sě ot lidí EvOl. Mat. 10, 17, ať sě chovají od toho, což posvěceno jest Mus. Lev. 22, 2, to jest nehřešiti neb od hřiechóv sě chovati ChelčPař. 109ᵇ; nemá ť mlčeti… stvořenie od chvály božie JeronMus. 37ᵇ; buď čist ode všeho zlého Vít. 59ᵇ, což jest čisto od každé poškvrny HusK. 2, 329; dalí jsa od vody… dalí jsa od ohně ŠtítV. 212; nč. odejíti, odstoupiti, odloučiti, odběhnouti, utéci… od koho Us.; ten je ode mne mładší BartD. 1, 184 (v. § 190); – jadyž šel (obr), tady přěd ním běhal preč ľud AlxB. 4, 43, poňadž (David) běháše před Saulem cum ſugeret Ol. 1. Par. 12, 1; která (žena) před svým mužem kryjíc hromazdí sobě Štít. uč. 56ᵇ, nč. skrývati se před kým atp.
258. Genitiv dotykový.
Ten bývá:
při slovesích dotknúti (sě), chopiti sě, hoditi sě, přijieti sě, držěti sě… Na př.: jenž dotkne hor tangit ŽWittb. 103, 32, dotkne sě hory ŽPod. tamt., dotkni hory, vzkúřie sě ŽWittb. 143, 5, dotkni hor ŽPod. tamt., dotkni hor Kat. v. 1913, ten, jehož bieše ščítu duotčeno GestaKl. 7, v svatého Jana húni šípi tčiechu, kniežěcieho těla (Jaromíra) nedotkniechu DalC. 34, pak-li kto dotkne zabitého člověka Mus. Num. 19, 16, (Ježíš) dotče noh jeho Ol. Ex. 4, 25, (Ježíš) dotče očí jich Koř. Mat. 9, 29, dotkni srdcě mého Modl. 41ᵃ, kteříž ho (sv. Alexia) nemocní dotkniechu…, ti
