Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<293294295296297298299300301>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

pádový, který se třídí podle 1. i podle 2., náleží tím také do dvou druhů rozdílných a bývá podle toho i dvojím názvem nazýván. Na př. ve větě „matka želela smrti svého syna“ je genitiv smrti genitivem předmětu (podle 1.) a zároveň genitivem příčiny (podle 2.).

Při obojím tomto třídění (podle 1. i podle 2.) může někdy bývati rozdílné pojetí a podle toho i rozdílný výklad.

A. Nominativ.

Nominativ jest pád na otázku kdo?co?

Nominativ ve slovanštině namnoze zaniká a nahrazuje se akkusativem. V době předhistorické a obecně slovanské stalo se tak u mužských o-kmenů (rabъ je sing. akk. vzatý za nom.), u ženských a-kmenů (ryby je plur. akk. vzatý do nominativu) a ženských i-kmenů (kosti je plur. akk. vzatý za nomin.). V době české historické vidí se to zejména u substantiv mužských vzoru dub a meč (jmen neživotných), kde jazyk starší měl v nom. plur. tvar vlastní dubi a meči, jazyk pak pozdější má tvary duby a mečě, -e, t. j. akkusativy vzaté za nominativy.

Do stol. XIV je tvarův -y, velmi málo, a také ve stol. XV jen zřídka se vyskytují; v Lact. (1511) není pro tvar -y příklad žádný, pro tvar -e snad jen jeden, v ChelčP. (1522) pro -y jen jediný, u Lobk. pro -e jen jediný; pak množí se -y, -e a okolo r. 1600 jsou již tou měrou rozšířeny jako v nč., t. j. neživotná mají tu pravidlem -y, -e (nebo -ové) a nikdy -i; Nudož. 21ᵇ uvozuje rybník pl. rybníci jako odchylku ojedinělou, a u Rosy 21ᵇ bylo by dobří rybnící pessime dictum.

Některé doklady pro tvary -y, z doby staré: po něm (jsú) tri svátky CisMnich. 97ᵃ, vzradujiú sě ostrovy mnohé ŽKlem. 96, 1, kosti mé jako skvarky zsechly ŽWittb. 101, 4, rty listivé t. 11, 3, dobré nravy a sv. ducha dary ty blížie člověka k bohu Alb. 7ᵃ, některé skutky jsú prospěšny Hod. 57ᵃ, všěcky tvé skutky tamt.; – tu stáchu dvojě, hřecké i pohanské vojě AlxH. 4, 28, když vytahú vojě AlxB. 7, 9, mimo to v Alx. není příkladu žádného; rovněž tak příkladu nemají ŽKlem. a ŽWittb.; v DalC.: na Tursku vojě sě snidú 20; v Pass. je příklad jediný: jeho rúcho a jeho třěvícě sě nepovetšie 456, ale nejistý, poněvadž to může býti duál; atp.

Ze jmen životných mívá v jazyku starém Čech v nom. pl. -y, Čechy = Čechové; tu vlastně jméno země bráno za jméno obyvatelův. Dále sem patří nč. pomnožné lidičky a z jo-kmenů nč. spis. a v češtině západní rodiče.

Jiné příklady jsou vesměs jména živočišná; na př.: aby jě múchy a ptáky snědly Brig. 68ᵇ, dva lvy čeští VelKal. 147 (lvi bylo by tu psáno -i), že aspoň ty dobytky ještě zůstávají ŽerKat. 188; doudl. struhy (pstruzi), raky Kotsm. 21; ftáky, křivánky jásaj, struhy, kapry, mníky jsou

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 24 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).