vzornost jazyka cizího: latinské rčení A béře se za vzor pro české B… Na př. říkalo se:
dobyti města (gen.), to změněno v dobýti město (akk.; vlivem vybojovati město a vlivem cizím); užívati léku – užívati lék (podle píti lék…); vzhlédati na někoho – vzhlédati se někomu: Fortuna se osobám nevzhlédala Lab. 79 (Bart. Dat. 5; podle dívati se komu); chtieti čemu – chtíti něco (podle velle aliquid, etwas wollen…); nejmám pokojě (gen. záporový) – nemám pokoj; postúpiti čeho – postoupiti co atp.
7. Ve vazbách pádových bývá attrakce. Bylo na př.: báti sě čeho a ztratiti čso, attrakcí vzniklo boju sě ztratiti čeho: (kněží) bojie sě ztratiti zbožie tělestného HusE. 1, 353, a oni (pacholci, děvky) bojiece sě chlebce ztratiti i opustie slovo božie tamt.
8. Pády klesají v adverbia, druhdy i v předložku, spojku; na př.: dobřě, zle, málem, o-všem, za-jisté, mezi, mimo, kromě, kolem, o-kolo, ve-dlé atp.; – čím = jakmile: čím dojeła do města, słožila hrnce BartD. 1, 171, čím to vytáhnú, hněď idú t.
9. Výklady (syntaktické) o pádech měly by býti genetické, t. j. mělo by se ukazovati, že pád A měl význam ten a ten a kterak týž význam ve vazbách dochovaných se jeví, avšak způsobu toho se držeti nelze veskrze. Příčiny toho vyplývají z hořejška:
a) M a N (ve slovanštině na př. gen. a abl.) splynuly v pád jeden, v jedno; nemohu tedy na slovanském gen. ukazovati, co znamenal gen. původně, a také nemohu často říci, je-li gen. v jistém případě původní či ablativní.
b) Vazby se změnily; nevím, mám-li v jistém příkladě před sebou pád a vazbu původní či obměněnou, nemohu tudíž býti ani jist u výkladu, mám-li či nemám doklad k věci náležitý, mohu-li z něho dedukovati příspěvek pro výklad všeobecný.
c) Význam rčení se měnil; na př. klaněti sě někomu má geneticky dativ cíle při pohybu, jako je ve stč. kloniti sě čemu, onticky je však příbuzno významem s modliti sě, rúhati sě, tedy jeho dativ patří k dativu, jenž jest při pojmech orare, adorare, irridere, ridere…
Proto nelze v dnešním jazyku významu původního viděti, nelze ho ani historickou analysou dostatečně vystopovati, leda jenom poněkud. Z toho vyplývá: jádrem výkladův o pádech budiž soustavné vypsání věcí shledaných.
253. Pád prostýtýž (na př. nominativ, nebo akkusativ, nebo genitiv atd.) bývá druhů rozličných, – a druhy tyto rozeznávají se jednak podle větného členství, t. j. podle toho, jakým členem větným kdy pád jest (nebo jinak řečeno, jaký člen větný jím kdy jest vyjádřen), jednak podle jiného významu, jejž pád kdy mívá.
