Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<202122232425262728>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Ve větách „tato zahrada jest našeho souseda“, – „dům jest na spadnutí“, – „tvé tváře jsou jako růże“, – „jsem po nemoci“ jsou doplňkem výrazy „našeho-souseda“, „na-spadnutí“, „jako-růže“. Ve výrazích těch a takových jsou ovšem sklonná slova jednotlivá (náš soused, spadnutí, růže atp.), ale jejich celky („našeho-souseda“...) jsou nesklonnė.

Doplněk jest dílem souřadný, dílem podřadný.

Doplněk souřadný je téhož pádu, jakého je podmět nebo předmět nebo vůbec výraz, k němuž se táhne. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos, oboje v nom.); – ctnost činí člověka vzácna, n. vzácného (= člověka_vzácna... oboje v akk.); – úřady nečiní lidi svatých, (= lidí_svatých, oboje v gen.); – v těch šatech nechodil jsi v čistých (v těch šatech_v čistých, oboje v předložkovém lok.).

Doplněk jest souřadný také ve větách, jako jsou: Jidáš stal se zrádcem, – sv. Vojtěch byl biskupem. – ctnost činí člověka vzácným,– úřady nečiní lidí svátými atp. Doplňky v těchto větách jsou v instrumentále, tedy pádu jiného, než příslušné podměty nebo předměty; ale dobře a bez porušení smyslu můžeme si je položiti do téhož pádu, ve kterém je příslušný podmět nebo předmět: Jidáš_zrádce (= oboje v nom.), Vojtěch_biskup (též), člověka_vzácného (= oboje akk.), lidí_svatých (= oboje gen.).

Doplněk podřadný jest pádu jiného než příslušný podmět nebo předmět a nedá se přeložiti do toho pádu, v němž je příslušný podmět nebo předmět. Na př.: Můj přítel jest dobrého srdce (přítel_dobrého-srdce, = nominativ a genitiv); – dům jest na spadnutí (dům_na-spadnutí, = nominativ a pád předložkový).

Známkou doplňku souřadného jest také, že jej lze s příslušným podmětem nebo předmětem stejně a zároveň skloňovati. Na př. ve větě „ctnost činí člověka vzácného“ je „vzácného“ doplněk souřadný, poněvadž můžeme skloňovati: nom. člověk_vzácný, gen. člověka_vzácného atd. Podobně ve větě „sv. Vojtěch byl zvolen biskupem“: nom. Vojtěch_biskup, gen. Vojtěcha_biskupa, dat. Vojtěchovi_biskupu atd.

Doplněk podřadný této vlastnosti nemá, nýbrž zůstává nezměněn, když příslušný jeho podmět nebo předmět skloňujeme. Na př. ve větě „dům jest na spadnutí“: nom. dům_na-spadnutí, gen. domu_na-spadnutí, lok. v domě_na-spadnutí atd. Ve větě „hledám si druha dobrého srdce“ jest doplněk „dobrého srdce“ v genitivě a předmět „druha“ též; ale jsou to genitivy rozdílné (druha = gen. předmětu, dobrého srdce = gen. vlastnosti), výrazy druh a dobrého srdce nedají se stejně skloňovati, dobrého srdce je tedy doplněk podřadný.

Doplněk souřadný, táhna se ku podmětu, bývá v nominativě nebo instrumentále, a táhna se ku předmětu nebo určení příslovečnému

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).