(vyjádřenému akkusativem, genitivem, dativem, lokálem nebo instrumentálem) bývá v akkusativě, genitivě, dativě anebo instrumentále.
1. V nominativě. Na př.: chlapec chodí bos; přítel leží nemocen; otec se cítí zdráv; dávám se vinen; Bůh jest láska; strom jest zelený; vyjel jsem sám desátý; čítám chodě; kleknouce modliti se budeme; odpočinuvše sobě chceme zase pracovati;
nejsem tak snažen, jakož jest tato žena snažna OtcA. 265ᵇ; beránek cěl a živ ostane Pass. 13; jenž sě byl slep narodil tamt. 335; jsa svým liudem postaten Jid. 18; kto by to směl živ učiniti Hrad. 77ᵇ; chtě druh druhu býti škoden AlxB. 1ᵇ; lidi jmieše, po něž drz býti musieše AlxV. 5ᵃ; (beránek) nenie ješťe k jedení dobr Comest. 67ᵃ; tam i jeden chud nenie ani slep ani belhav ani kterým neduhem nezdráv ani proč truchel ŠtítMus. 52ᵃ; počnu sám v sobě vesel býti Lab. 2, 3; plna sem bolesti Hrad. 54ᵇ; má nám pravda míla býti Štít. ř. 95ᵃ; ty jsúci tak bohata Pass. 336; ješto ť (království) jest hotovo OtcB. 57ᵇ; přěd nímžto jest všecko líté krotko OtcA. 310ᵇ; nebylo silno to rámě ŠtítMus. 92ᵃ; srdce živo jest ChelčP. 142ᵇ; ktož chcete rádi slyšěti, móžte sěm rádi hleděti Mast. 133 sl.; aby sě hotovi jměli AlxV. 418; budú nám plni stoli DalC. 20; jich meči ščerbivi biechu tamt. 74; máme dobrého pílni býti Štít. ř. 27ᵃ; nevšickni (jsme) stáři tamt. 89ᵃ; aby (dievky) čerstvy a múdry byly DalC. 9; matery prostovlasy vyběhše Pass. 76; mnohé ženy mnie sě múdry ŠtítMus. 29ᵃ; nejsú jim mé řeči chutny BrigF. 67; usta hořkosti pilna jsú ť ŽWittb. 13, 3; kteráž (srdce) jsú čista Štít. ř. 293ᵇ; uzři sě přěd králem nebeským na súdě stoje Pass. 452;
však já sem král nad králi AlxV. 11ᵇ; ktož ten puost přěstúpí, zrádce boží vidí sě OtcA. 123ᵃ; ty si otec samého črta Pass. 347; sluha tvój jsem jáz ŽBrň. 98, 118; Jezus Kristus jest syn buoží Pass. 127; nalezen jest boží člověk tamt. 327; zloděj jsi a smyslem blúdíš Hrad. 113ᵃ; ostala jest božie matka Vít. 22ᵇ; obec jest každého ohrada DalC. 17; země jest máti každého tamt. 67; noc jest, dějú, všemu mátě AlxBM. 3ᵃ; tehdy nejsem máti vašě OtcA. 260ᵇ; vešdy sě jmu špíle zdáše Hrad. 144ᵃ; i zdá mi sě užitečná věc těm pannám Štít. uč. 45ᵇ; lakomstvo jest služba modlám tamt. 20ᵃ; tys’ králevna svých sluh správná Vít. 83ᵃ; slovo božie jest sémě OtcA. 472ᵇ; ješto sú jeho synové tamt. 267ᵃ; my smy děti tvé sestry OtcB. 56ᵃ.
Ve větách těchto a podobných je podmět v nominativě a příslušný doplněk též, jsou to tedy vazby dvojího nominativu (viz § 255).
Chybné jest: otec cítí se zdráva (akk.) místo zdráv (nom.).
2. V akkusativě. Na př.: ctnost činí člověka vzácna n. vzácného; měj duši bohu poručenu; rodiče chtí své dítky viděti šťastny Us.; Kristus páteř učinil krátek Štít. uč. 29ᵃ; slušie ten ostnec najprv tvrd učiniti a také
