džbány, pokličky lípá (vesměs akkusativem); hněv a jazyk na uzdě měj; vlk také čtené a znamenané béřre; na tvrdý suk tvrdého třeba klínu a palice (oboje gen.); rozkoš duši i tělu uškozuje (dat.) atd., srov. § 80; –
anebo jsou různorodé a vyjadřují se pády rozdílnými, na př.: zlé zlému ruky podává (dat. a akk.); darované krávě na rohy nehleď (dat. a akk. s předložkou); zbaviti někoho něčeho (akk. a gen.); atd.
O doplňku.
36. 1. Doplněk při slovese jest výraz, jenž omezuje a určuje děj slovesný ve smyslu věcném a spolu skrze sloveso táhne se ke jménu podstatnému (nebo jeho zástupci).
Také přívlastek táhne se ke jménu podstatnému, na př. čisté šaty. Přívlastek a doplněk jsou si tím podobny; ale přece je mezi nimi rozdíl, a to ten, že přívlastek táhne se ke jménu podstatnému bezprostředně, doplněk pak skrze sloveso: čisté šaty – šaty jsou čisté (čisty); šaty máš čisté (čisty); v šatech chodíš v čistých.
2. Podstatné jméno (nebo jeho zástupce), k němuž doplněk se táhne, bývá nejčastěji v podmětě příslušné věty, někdy v některém členu jiném, zejména v předmětě, nebo příslovečném určení.
a) Doplněk táhne se ku podmětu svého slovesa. Na př.: chlapec chodí bos (= chlapec_bos); – dívka chodí bosa (dívka_bosa); – přítel leží nemocen (přítel_nemocen); – dům stojí prázden; – ženy prostovlasy vyběhly (ženy_prostovlasy); – dávám se vinen (já_ vinen); – narodil jsem se slep, nebo slepý (já_slep…); – dělám se nemocen; – zdám se zdráv; – Jidáš stal se zrádcem (Jidáš_zrádce); – učiněn jsem bohat; – učiněn jsem velikým boháčem; – sv. Vojtěch zvolen jest biskupem, n. za biskupa (Vojtěeh_biskup); – jíme rádi ovoce (my_rádi); – posel jda za mnou dohonil mne (posel_jda...); – vlk leže netyje; – čítám chodě; – píši stoje; – kleknu modliti se budu (já_klekna); – vstana vezmi lože své; – posel vyšed ráno vrátil se v poledne (pose_vyšed...); – odpočinuvše sobě chceme zase pracovati (my_odpočinuvše…); – jsem po nemoci (já_po-nemoci); – Bůh jest bez proměny (Bůh_bez-proměny).
b) Doplněk táhne se ku předmětu svého slovesa, a to ku předmětu vyjádřenému akkusativem nebo genitivem nebo dativem.
Ku předmětu vyjádřenému akkusativem. Na př.: sv. Štěpán viděl nebesa otevřena (= nebesa_otevřena); – ctnost činí člověka (akk.) vzácna, nebo vzácného, nebo vzácným (= člověka_vzácna...); – soudce nalezl mě bez viny (mě_bez-viny);– chci tě míti dobrých mravův (tě_dobrých mravův).
