Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<227228229230231232233234235>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Zájmeno , jen.

V sing. nom. akk. masc. tvar vlastní je . Ten se do české doby historické nedochoval; ale jsou tu tvary, které z býv. a psl. vznik svůj mají:

= eum, ze staršího ňь, kladený po předložkách; na př.: sšed na ň svD. 93, jižto úfají ve ň ŽWittb. 2, 13, veň, naň atp. Us. spis.;

ji, ni = eum (-i za ): (Pitrún) přišel jest ke mně v noci ubitý i bude mne prositi, abych ji (t. Pitrúna) k sobě do domu pustil… List. z r. 1485 otišt. v Čas. Mat. Mor. 1870, 46–47; co jest člověk, že pomníš na ni memor es eius ŽWittb. 8, 5 atp.;

jen, ňen, z , ňь a přívěsku -nъ; na př.: vezmi loj a rozpust jen na pánvi Chir. 22ᵇ, skrze ňen per eum ŽPod. 52 (nápis), skrz ňen Kat. 116 atp.;

jej, ňej z přibytím slabiky je-: ustavil si jej ŽKlem. 8, 7, minula jej rada DalC. 4, na něj Us. nč. atp.

Srovn. III. 1, § 397.

Zájmeno toto znamená is, ea, id atp., t. j. má význam prostě demonstrativní bez další nuance. Význam tento drží se v jazyku starším a poněkud se udržuje stále. Na př.:

sestra jeho, jenžto bieše umřěl EvOl. 239ᵇ; přítel jeho, jemuž uťal Petr ucho t. 263ᵃ; viděl-li by osla jeho, jenž tebe nenávidí BiblA. Ex. 23, 5 a Ol. tamt.; bóh jeho poraz, ktož jho (mistra, mastičkáře) hanie Mast. 63; to rozumná nauka japá (pozoruje), kak jest cél ot čeho, ale smysl ižádný jeho nevie, z čeho atd. Kat. v. 1369; neroďte báti sě jich, jenž ť zabíjejí tělo EvOl. 325ᵇ; (město) Jerusalem slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307; při trhu dosti jest jemu, kto by přijal, do desk poslati VšehK. 110ᵃ; jemu, jenž uzdraven bieše EvOl. 177ᵇ; jenž věrný jest jemu, kterýž ť jej učinil t. 166ᵇ; podobni budú jim, již činie to ŽWittb. 134, 18; dobřě čiňte jim, ješto nenáviděli vás EvOl. 299ᵇ; aby otlúčili , již zkušeni jsú střiebrem ŽWittb. 67, 31; (dítky), kto je vie, kak se polúčie na smysle, kto je vie, bude-li s nimi (matka) v milosti či-li v nemilosti Štít. uč. 41ᵃ (proti tomu ŠtítMus. 12ᵇ: kto to vie; tedy kto je vie = kto to ví); čso pravíš o něm, jenž ť otevřel oči tobě EvOl. 237ᵃ; vlásti jimi budete, kteřížto větší jsú vás EvOl. 111ᵇ; (Ježíš) činieše znamenie nad nimi, kteříž nemáháchu Koř. Jan 6, 2.

Význam demonstrativní drží se v jazyku starším i při enklitickém -že; na př.: Phares jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, jenž byl ot Egypta hrabie, a sen pak z Syrska markrabie AlxB. 3, 33, u Gualth. 5, 30–31: Eliphas iaculo, Pharos ense…, Aegyptius hic, Syrus ille; a v niž hodinu, jenž mluvieše Saul, stal sě jest hluk Ol. 1. Reg. 14, 19; ze všěch

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).