Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<226227228229230231232233234>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

uč. 50ᵇ (líbíme se – ľubost svá; z toho a podle toho: svélibost, svévole, svépomoc, svéprávnost); dárkové tohoto světa člověku své poznánie otejmú Hug. 84 atp.; jsou svoji (ženich a nevěsta, po oddání) Us. Srov. v § 199 č. 2.

Některá rčení zvláštní:

vzal již za své SvědZikm. 349; měl již za své (= byl už nebožtíkem) t.:

ten vede svou Us.; stojí na svém Us.; neustoupím od svého Us.;

svá hlava: nechtěj, by kto byl nad tobú své hlavy Brig. 81; mnozí bývají svých hlav divokých ŠtítMus. 146ᵃ, odtud svéhlavý, svéhlavost;

svá vóle: upadl jest v svú vuoli Brig. 10; svú vuoli aby v hřieších měli ChelčP. 64ᵇ, odtud svévole, svévolný, mor. svávola, svávolný BartD. 1, 334;

bóh chce svój div učiniti Hrad. 120ᵃ; ten má svých padesát let Us.; vypil své tři sklenice piva Us. (= obvyklé);

to je svůj člověk (= má svou hlavu) BartD. 1, 271.

Záporné nesvój má význam a) »cizí«, na př.: bude nejeden ne-na-své děti pracovati (t. na cizoložné) ŠtítV. 40, v. § 390, 2b), b) »nemocný«: dnes néni svůj BartD. 1. 271, nesvůj (= nemocný) BartD. 2, 488 a Us.

Zájmena ukazovací.

Zájmena ukazovací jsou: , jen; , sen; , ten; on, onen; sám. Byla ještě demonstrativa jiná, ale časem zanikla nebo se zachovala ve zbytcích; na př. v ova = ecce.

Poměr významů u zájmen uvedených jest tento:

, jen má význam prostě demonstrativní bez další nuance, na př.: město (Jerusalem) slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307, abychom mlčěli jeho zlého, ješto j’ pravda Štít. ř. 144ᵃ;

, sen ukazuje na předmět, který je přítomen místně, časově nebo pomyslně, nebo na předmět nejbližší; na př.: sen svět, sen život proti: onen svět, onen život, sen i on hic et ille atp.; časem zaniká;

ten ukazuje na předmět, který jest v přítomnosti naproti mně (mluvícímu); na př. ten dům, ten vrch; po zániku zájmena , sen přejímá pak význam jeho, buď samo, buď s přívěsky, ten + to atp.;

onъ mělo původně význam nynějšího onen; jím se ukazuje na předmět, který jest i proti , sen, i zároveň proti ten, často ve smyslu »trans«; proto: onen svět, s oné strany, onen břeh řeky;

sám je demonstrativum s vedlejším významem »ipse« a »solus«.

Poměr prostorový mezi zájmeny sь, tъ a onъ cítíme dosud plně v adverbiích sem, tam, onam.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 12 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).