uč. 50ᵇ (líbíme se – ľubost svá; z toho a podle toho: svélibost, svévole, svépomoc, svéprávnost); dárkové tohoto světa člověku své poznánie otejmú Hug. 84 atp.; jsou svoji (ženich a nevěsta, po oddání) Us. Srov. v § 199 č. 2.
7. Některá rčení zvláštní:
vzal již za své SvědZikm. 349; měl již za své (= byl už nebožtíkem) t.:
ten vede svou Us.; stojí na svém Us.; neustoupím od svého Us.;
svá hlava: nechtěj, by kto byl nad tobú své hlavy Brig. 81; mnozí bývají svých hlav divokých ŠtítMus. 146ᵃ, odtud svéhlavý, svéhlavost;
svá vóle: upadl jest v svú vuoli Brig. 10; svú vuoli aby v hřieších měli ChelčP. 64ᵇ, odtud svévole, svévolný, mor. svávola, svávolný BartD. 1, 334;
bóh chce svój div učiniti Hrad. 120ᵃ; ten má svých padesát let Us.; vypil své tři sklenice piva Us. (= obvyklé);
to je svůj člověk (= má svou hlavu) BartD. 1, 271.
8. Záporné nesvój má význam a) »cizí«, na př.: bude nejeden ne-na-své děti pracovati (t. na cizoložné) ŠtítV. 40, v. § 390, 2b), b) »nemocný«: dnes néni svůj BartD. 1. 271, nesvůj (= nemocný) BartD. 2, 488 a Us.
3. Zájmena ukazovací.
205. 1. Zájmena ukazovací jsou: jь, jen; sь, sen; tъ, ten; on, onen; sám. Byla ještě demonstrativa jiná, ale časem zanikla nebo se zachovala ve zbytcích; na př. v ova = ecce.
2. Poměr významů u zájmen uvedených jest tento:
jь, jen má význam prostě demonstrativní bez další nuance, na př.: město (Jerusalem) slúží jemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307, abychom mlčěli jeho zlého, ješto j’ pravda Štít. ř. 144ᵃ;
sь, sen ukazuje na předmět, který je přítomen místně, časově nebo pomyslně, nebo na předmět nejbližší; na př.: sen svět, sen život proti: onen svět, onen život, sen i on hic et ille atp.; časem zaniká;
ten ukazuje na předmět, který jest v přítomnosti naproti mně (mluvícímu); na př. ten dům, ten vrch; po zániku zájmena sь, sen přejímá pak význam jeho, buď samo, buď s přívěsky, ten + to atp.;
onъ mělo původně význam nynějšího onen; jím se ukazuje na předmět, který jest i proti sь, sen, i zároveň proti ten, často ve smyslu »trans«; proto: onen svět, s oné strany, onen břeh řeky;
sám je demonstrativum s vedlejším významem »ipse« a »solus«.
Poměr prostorový mezi zájmeny sь, tъ a onъ cítíme dosud plně v adverbiích sem, tam, onam.
