Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<131415161718192021>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

175ᵇ; jako oni židé, ješto klekali před Pánem Ježíšem: »Zdráv buď, mistře!« a vstana třesk ho v líce! tamt. 87ᵇ.

Někdy bývá vedle sebe obé, interjekce i sloveso; na př.: švec huk na ně udeřil Kulda 1, 201.

Přísudek bývá částečně nevyjádřen; v. v § 137.

1. Zvláště často bývá vynecháno sponové sloveso jsem atd. Na př.: mladost radost, starost žalost; kolik hlav, tolik smyslů (přísl.);

třeba, lze (m. třeba jest, lze jest); možno, nemožno a j.;

já nevěděl; my to nevěděli (při zájm. osobním);

nesl (m. nesl jest), nesli (m. nesli jsou).

Ve větách já nevěděl, nesl atpod. participium vzalo na sebe význam slovesa finitního.

Podobně jména třeba, lze atd. nabývají povahy slovesa finitního; tím vysvětluje se vznik tvaru lzelo za časů Jungmannových.

2. Vynecháno bývá jiné sloveso, na př.:

my o vlku a vlk za humny; straka ze kře a dvě v keř; komu pánbůh, tomu všichni svatí (přísl.); raděj rozumem než sochorem ČMudr. 203; kam vítr, tam plášt tamt. 43 a tak často v příslovích.

3. Vynecháno bývá sloveso po výrazích relativních, když by tu mělo býti to sloveso, které jest nebo se rozumí ve větě řídící. Na př.:

jedl bych, ale nemám co Us.; pláče a nemá proč Us.; koupil bych si knihu, ale nemám zač Us.; sedl bych si, kdybych měl kam Us.; sedni si, máš-li kde Us.; přijdu, až bude kdy Us.;

bych měl kda, pozval bych tebe, si non essem occupatus BohDial. 350.

O předměte.

1. Předmět při slovese je slovné vyjádření toho, na koho nebo nač děj slovesný přechází, koho nebo co děj slovesný zasahuje, anebo ke komu nebo k čemu děj slovesný vztahujeme (viz § 9 č. 2). Na př.: jezdec bodá koně (bodati koně, = bodání přechází na koně, kůň je jeho předmětem); učitel chválí žáka (chváliti žáka); pán poroučí služebníkovi (poroučeti služebníkovi); lakomec žádá peněz; vítr hýbe stromem; mluví se o vojně; okolo močidla (= louže) chodě neujdeš nádchy (ujíti nádchy, = ujití vztahujeme k nádše).

2. Hledajíce předmět, tážeme se otázkou sestrojenou z podmětu a slovesa věty dané a tázacího zájmena koho neb co? koho, čeho? komu…? kým…? na koho…? o kom…? atd. (viz § 13). Na př.: Koho bodá jezdec? koně! O čem se mluví? o vojně!

3. Slovesa, která při sobě předmět mají, slovou předmětná (verba obiectiva); na př.: bodati (někoho), žádati (něčeho), poroučeti (někomu), hýbati (něčím) atd.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).