Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<151617181920212223>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Ve větě „koupil jsem ...“ má předmět vyjadřovati, co to jest, co jsem koupil; místo toho kladu tam vyjádření, kolik toho jest, co jsem koupil, a pravím: „koupil jsem půl lokte sukna“. Položil jsem tedy výraz příslovečný (s genitivem celku na něm závislým) na místo předmětu, a výraz tento zastupuje předmět, má platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách: vypil jsem sklenici vody, – máme málo chleba atp.

Místo „nemám času, kdy (ve kterém) bych (na př.) něco učinil“, pravím krátce „nemám kdy“, t. j. místo předmětu „času, kdy (ve kterém)…“ kladu jen slovo „kdy“. Slovo toto je vztažné příslovce (= spojka). Položeno na místo předmětu béře na sebe platnost a povahu předmětu, stává se předmětem a jest to tedy předmět ve výraze příslovečném. Podobně ve větách „nemám proč“ atp.

Poznam. Někdy bývá nesnadno rozeznati, je-li výraz předmětem či příslovečným určením: viz o tom v § 49 č. 2.

Předmět sklonný bývá v akkusativě, genitivě, dativě, instrumentále, nebo v některém pádě předložkovém, anebo ve výraze příslovečném.

1. Předmět bývá v akkusativě

a) při mnohých slovesích. Na př.: jezdec bodá koně; staré zboží činí novou šlechtu; zlato zlatníka najde; činíš mi křivdu; mluvíš pravdu; každý svou hude. Slovesa taková slovou přechodná.

Ve větě „bojuj ten dobrý boj víry“ je předmětem ten dobrý boj víry.

Není zde ovšem takové přecházení děje slovesného (bojovati boj), jako na př. ve větě „jezdec bodá koně“ (bodati koně); ale způsob vyjádření jest v obou těchto větách týž, a proto béřeme ve větě prvé výraz „ten dobrý boj víry“ za totéž, čím jest výraz „koně“ ve větě druhé, t. j. za předmět. Podobně ve větě spravedlivý soud suďte“ a j., a podobně ve rčeních „bráti rozum“, – ,,bráti pokazu“, – ,,vzíti konec“ atp.

b) Předmět jest v akkusativě při jméně přídavném dlužen: jsem dlužen knihu, odpověď, peníze.

2. Předmět bývá v genitivě

a) při mnohých slovesích. To bývá:

V záporu při slovesích přechodných. Na př.: žádnému křivdy nečiň; nemám času; orel much nelapá; atd., zpravidla.

Při slovesích jiných. Na př.: lakomec žádá peněz; mokrá půda vody nepotřebuje; střež se jména zlého; ještě jsme cíle nedoběhli; varuj se zlého; dokládám se svědkův; matka plakala smrti svého syna; želejme své viny; kajte se hříchův; všichni se užasli sv. Prokopa hlasu; zpomínati něčeho; tázati se někoho; škoda toho druha dobrého (věta bezpodmětá).

b) Předmět bývá v genitivě při jméně podstatném; na př.: žádost peněz, – pečlivost zemských věcí ( = starost o zemské věci), – stvořitel světa atd. Tu pak je předmět zároveň významu přivlastkového (viz § 56).

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).