Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<111213141516171819>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Bývá to dále, zejména v nářečí valašském a lašském, tehdy, když je řeč o přírodních zjevích náhlých, tajemných, škodlivých, strašidelných. Na př.:

tak dva roky nám všecko pozbírało, rolí kamením zanéslo a připłaviło BartD. 1, 178; była velikúcná voda, podmývało břehy tamt.; házało s tým lůžkem, vyhodiło ho ven tamt.; nemluvil nic, enem ním prało tamt.; v peci střeliło, div peci nerozhodiło tamt.; fůra sa zvaliła, chłapi z voza povyskakovali, a robku chuderu zabiło tamt.; stromy lámalo, stavení bořilo, les vyvrálilo, pole zkazilo tamt. 2, 286 (zábř.).

2. Věty bezpodměté časem se ruší. Většina vět má podobu SP a tlak analogický mění formu bezpodmětou v podmětnou. Na př.:

je zde trochu vody = je zde trocha vody; (aby sě) i jednéj škody nestalo Kat. v. 3372 = aby se žádná škoda nestala; žádného díla nebude děláno v těchto dnech Br. M. 365 = žádné dílo…; vařiž jej (louh), až ho polovici uvře LékB. 48ᵇ = se dvěma libroma vody, ažť jie třetina uvře tamt. 184ᵃ.

V jazyku starším bývá za bezpodměté prší podmětná věta déšč prší (pršel). Na př.:

déšť pršel na nás Lobk. 4ᵃ; když déšť prší tamt. 46ᵇ; v té krajině velmi řiedko déšť prší tamt. 54ᵃ a tak častěji v Lobk.

3. Vazba bezpodmětá se kazí: proniká nominativ za akkusativ (genitiv), ale nikoli jako podmět. Na př.:

hromada jich tu bylo BartRuk. 49; veliká síla lidu sešlo tamt.; za chvilku bylo zajíců plná louka tamt.

Slova hromada, veliká sila, plná louka nejsou podměty; o tom svědčí přísudky bylo, sešlo.

O přísudku.

1. Přísudek je slovné vyjádření toho, co se ve větě o podmětu vyslovuje (viz § 3). Na př.: slunce svítí; každý sobě štěstí kuje.

Poznam. Místo »přísudku« říká se též »výrok«, ale název ten se nehodí; cítíme v něm význam, že by mohl spíše znamenati celou větu, nejen přísudek.

Hledajíce přísudek tážeme se otázkou, co koná podmět věty, nebo co se mu děje, nebo co se ve větě o něm vyslovuje (viz § 13). Tedy při větách právě uvedených: co činí slunce? Odpověď (přísudek): svítí! Co činí každý n. co vyslovuje se o každém, že činí? Odpověď (přísudek): kuje sobě štěstí, (každý) sobě štěstí kuje.

3. Přísudek může býti holý, na př.: slunce svítí; Bůh jest; – nebo rozvitý, na př.: slunce svítí na spravedlivé i na nespravedlivé; Bůh jest stvořitel a zachovavatel všeho.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 16 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).