Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<111112113114115116117118119>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Někdy bývá jeden přísadek v sing. a druhý v plur.; na př.: přišlo ptactvo i snědli je (zrní) EvOl. 280ᵃ; v cestu vyšel jemu zástup, nebo slyšali t. 250ᵇ; zástup, který napřed šel, přimlúvali sú jemu ChelčP. 74ᵃ.

b) Při adjektivním podmětu kollektivním bývá neobratností překladatelskou, vlivem latiny, přísudek v plur.; na př.:

liud, jemuž toto sú cui haec sunt ŽKlem. 143, 15; všecko, jež o nich omnia quae sunt t. 145, 6; což svrchu jsú quae supra sunt EvOl. 136ᵃ; cožkolivěk svížete na zemi, budú svázána i na nebi t. 231ᵃ; viděl buoh všecko, což učinil, a byla velmi dobrá t. 134ᵇ.

6. Při někto bývá přísudek a jiné části věty v plur.; na př.: jakož sú někto, ješto nade vše dobré tohoto světa vážie ŠtítBud. 157; což dieš o tom, ješto někto, ostanúc hřiechóv některých, opět sě v ně vpletú t. 102.

7. Při každý bývá shodou podle smyslu plur.; na př.:

každý těch oružie jmiechu AlxV. 398; každý k svým koňóm řítichu Pulk. 62ᵇ; počěchu každý z nich řéci Koř. Mat. 20, 22; abyšte sě rozběhli každý do svých bydlec Krist. 93ᵃ; muož se každý v svuoj diel, kdyby jim uvázanie svědčilo, uvázati VšehK. 171ᵃ; šli sme do hospod každý z nás Lobk. 141ᵇ.

8. Je-li podmět v sing. a doplněk plurale tantum nebo v plur., je přísudek zpravidla v sing., na př.:

jsem dřvi Řád kor. 595; já sem dveři EvVíd. Jan 10, 9; já jsem dvéře HusE. 1, 183; pravím vám, že já jsem dvéře t. 2, 218; ty sʼ ústa božie Pass. 460; ty vrata nebeská RDubr. 52ᵇ; řka (Ježíš), že on jest dvéře HusE. 2, 219; svatá Trojice … jest tři osoby věčné t. 2, 228. Jen zřídka a jen při os. 3. bývá přísudek v plur.; na př.: země dobrá (v podobenství o rozsevači) jsú, kteří slvšiece slovo zachovávají a přinosie užitek HusE. 2, 74; čas jsou peníze Us. nč.; Štokholm jsou severní Benátky Us. nč.

9. Ku plurálu je doplněk v sing. Tak bývá

a) ve vazbě dvojího akkusativu zdráva jě učiníš; na př.: prosbu jich uslyší a zdráva učiní jě salvos ŽKlem. 144, 9; učiníš spasena jě ŽWittb. 55, 8; dušě chudých spasena učiní t. 71, 13; aby je (věrné) propustil a svobodna učinil Mitr. Příhody (Rozum 154); z kterýchžto (peněz) nadepsané pány kvituje, propauští, prázdna a svobodna činí KolČČ. 41ᵃ (1560); přátelsky žádáme, že nás v té věci vejmluvna jmíti budete WintCírk. 1, 379 (z r. 1599); –

b) ve vazbě dvojího dativu jeat vám pobitu býti; na př.: od nich (dívek) vem jest pobitu býti DalC. 9; lépe nám jest za vy umřieti než protivnu býti OtcA. 112ᵇ; také nám slušie býti čislu Štít. uč. 29ᵇ; káza hotovu sě lidem jmieti KatBrn. 13ᵃ; jím (slunečkem) nám býti osviecenu

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).