Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<101102103104105106107108109>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

se v kostelních písních a u lidu obecného selského, kdežto vzdělanci že se mu vyhýbají: „Qui elegantius et loqui et scribere bohemice conantur, numerum dualem in verbis a plurali nunquam distinguunt. Occurrit tamen frequentius hic numerus in veteri Biblicorum versione et in cantilenis, quae adhuc in ecclesiis occinuntur, ut sunt: šla sta do Emauzu. Deinde apud vulgus, saltem rusticiores, semper fere hic numerus distinguitur a plurali“ (10ᵇ 11ᵃ).

Rosa (1672) 57–58 praví totéž, co nalézáme r. 1746 u Doležala (51), totiž, že za jeho dob je du. jenom a) „in rébus, quae a natura duae sunt, ut: svýma očima, ušima, rukama, nohama, b) in paucissimis aliis, E. G.: dvě letě, dvě stě, dvě rybě, dva česká.“

Dobrovský1 (1809) praví na str. 274: „Jetzt ist der Dual noch in… dva česká, zwei böhm. Groschen, übrig. Man hört aber auch auf dem Markte tři, čtyři česká“.

Stav nynější je ten, že se skloněné tvary duálu zachovaly jenom v několika zbytcích, totiž:

dva, oba, dvě, obě, dvou, obou, dvěma, oběma; ruce, rukou, rukama; oči, uši, očí, uší, očima, ušima; (dvě) stě; nohou, nohama; prsou; kolenou, ramenou; někdy instr. -ma za obyčejné -mi, na př.: mezi náma, mezi dvěma hrázema, svýma vlastníma rukama.

Jiné tvary duálové, jež se po různu vyskytují, jsou strojené; na př. rtoma, křidloma.

Ale povědomí, že jsou to tvary duálové, vymizelo. Proto flexe duálová matena s plurálovou: k oči, uši, očí, uší, očima, ušima přitvořen dat. očím, uším, lok. očích, uších; z tvarů rukou, nohou, kolenou, prsou, ramenou vzniklo přidáním -ch a -m rukouch, rukoum, nohouch, nohoum atpod.; koncovky -ma v mluvě lidové užívá se hojně místo plurálových koncovek; na př. nad všema domama, se všema rybama atpod.

Dialekticky se nedochovalo ani tolik, co připomenuto: v doudleb. ruky, ruk, rukách Kotsm. 23; kolena, ramena „skloňují se zúplna dle slova“ tamt.; na mých rukách bílých Suš. 237; klečí synek sepňa ruky t. 365; dvě sta t. 119; ruky, ruk, rukám… BartD. 1, 89 (stjick.); do rukú, bez nohú, ale ruky, nohy, na rukách, nohách tamt. 37 (stráň.); ruky, nohy tamt. 116 (laš.).

1. Shoda při duále bývá taková, jakou ukazuje spojení větné. I shoduje se v du.

Přísudek s podmětem; na př.: zřiedlnici jeho tiežeta ŽWittb. 10,5; koleně moji nemocně jsta tamt. 108, 24; viděle oči naši ŽWittb. 34, 21; neustaneta hlezně moji Ol. 2. Reg. 22, 37, Lit. tamt.; rameni mojě lidi súditi budeta Pror. Isa. 51, 5; svatá dva božie mučedlníky Jan a Pavel byla sta z prvých starost u dvora Pass. 281; dva anděly zjěvista

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).