dosti učiniti podlé toho, jakž ta pře záleží. Protož veliká pomsta od boha nad křivým súdcí, neb jest řekl: „Právě suďte, synové lidští!“ Veliké duostojenstvie budú jmieti v nebesiech pravé súdce, když se ukáže jich odplata s těmi anděly, v nichž jest buoh jako svú stolici ustavil, z niež súdí všecky věci. Jistě praví pravda: „Blaženi jsú, ješto lačni jsú a žiezivi pravdy,“ točíš, ješto žádají pravdy, jako lační jiesti, a ten, komuž se chce píti, pitie; „neb,“ praví, „budú nasyceni.“
Ale jakož z toho kóru duostojného andělé jsú také vypadli, a jsú již črtie, takéž i súdce zlé nevzejdú vzhóru k těm svatým andělóm v tovařistvie, ale spadnú v den božieho pravého súdu a poslednieho u věčné muky s těmi diábly, ješto jsú jim křivých súdóv pomáhali, vypadše svú zlostí z toho kuoru duostojného, jenž jest nazván „stolice božie.“ O súdciech duchovních netřeba mně mluviti viece; oni vědie z svého písma, kak jsú dlužni činiti právě, kakž koli nevždy mohú učiniti pravdy. Neb jim jest poručen súd podlé toho ustavenie, jakož jsú práva ustavena. Ale však hoře těm, ješto práva hledají svú chytrostí anebo lstí protiv pravdě, i tohoť miením, jenž sě súdí, křív jsa, lečť se brání, lečť dobývá súdem, i řečníka jeho, stojí liť, věda, protiv pravdě. Pakli kto práv jest, a když přičiní křivdy ku pravdě, jako by nemněl, by buoh pravdú pravdě mohl pomoci. Kak by to mohlo pravé býti, by toho božie pravda nepomstila a křivdy od sebe neodlúčila, leč zde pokáním, leč v čistci těžkými mukami, leč věčně v pekle, jehož buoh nedaj. Kdyby křivda milejší byla než pravda, že j’ zde pomohla, ješto by pravda nepomohla? Protož každému razi, ktož se súdí, raději s pravdú trp odsúzenie, než by co přimiesil křivdy. Pomni, jak jest syn boží, jenž jest sám pravda, byv odsúzen tak potupně, až i smrt přijal, však leč libo, leč nelibo nepřátelóm jeho, on kralije, a nepřietelé jeho jsú v potupě. Protož, budem li s pravdú odsúzeni, jistú naději móžem jmieti, že také vznikneme s pravdú, když bude pravdě vzniknúti
