jako písmo velí, rozuměti; a druhdy neumějíc písma, avšak se s ním sjednávají. A druzí jsú, že proto milují boha, že jsú ho poznali písmem. Protož, jakož sem prvnie přirovnal k najvyššiemu kóru, jemuž Serafin dějí, takéž tyto k druhému, jimž cherubín řiekají. Neb jakož cherubínové, což mají daróv, to ač od boha, avšak skrze Serafiny bóh jim toho podává; takéž učeným lidem uměnie a múdrosti skrze nábožné, ješto jsú k Serafinóm připodobnáni. Neb počátek svatého písma dal jest skrze Mojžieše a skrze své proroky a apostoly, evangelisty i jiné svaté učenníky, ješto jsú boha vrúcí milostí milovali. A kakž koli také, jakož z toho kóru někteří andělé jsú vypadli, svú mysl i svój rozum i své vše umětelstvo i svój smysl, ač smiem řéci, by „smysl“ byl, v lest a v chytrost obrátivše protiv bohu; takéž i učení mohli by od pravdy upadnúti. Avšak nejsem já hoden, bych je tresktal, majíť Mojžieše i proroky a mnoho svatých učenníkóv, od těch slyšte. A já svú řeč k dětem a potom k obecným lidem chci obrátiti.
I řku najprv dětem, ješto z dětiných let vycházejíc počnú státi po umění, aby hlédaly velmě pilně, by po tom umění stály, jímž by k těm umětedlným andělóm, a právě smyslným, u věčné přišly tovařistvo, to j’ po svatém písmu; a ne tiem úmyslem najviec, aby čest zdejší a chválu jměly; ale aby poznávajíc boha, i jiným jej oznamovaly, a o pravdu bojovaly.
Divně potřebný stav k spasení lidskému jest mistrovstvie svatého písma; neb rozličně by lidé v kacierstvie vešli a v bludy, by mistrové svatého písma dopustili. Praví David: „Byl bych snad zhynul v mé sprostnosti, by tvój zákon nebyl mé mysli ústavné přemietanie.“ Protož že j’ potřebna věc mistrovstvie uměti a učiti právě. Zevil jest duch svatý skrze proroka Daniele chválu učených, řka: „Ktož budú učení, budú se stkvieti jako hvězdy v nebi.“ Nedie „budú jako nebe,“ ale „jako hvězdy v nebi,“ ješto jsú světlejšé než nebe. A protož na ten úmysl mladí, a
